Ve složení Václav Polanský, Iva Frühlingová a Peter Boška rovnou zaujala přední postavení v českých hitparádách.

Jak kapela o sobě říká, vznikla vlastně v Pelhřimově.

Jedním z výrazných členů je totiž pelhřimovský rodák Václav Polanský. „Byli jsme zrovna u mě na chatě. S myšlenkou na vznik kapely jsme si pohrávali již dlouho, ale až tady jsme si řekli, že do toho opravdu půjdeme,“ usmál se Vašek.

Jak dlouho se vlastně vy tři znáte?

Vašek: Známe se asi pět let. Kapela vznikla po předchozí spolupráci u Ivy v kapele, kde jsme s Peterem hráli a stále hrajeme. Skládali jsme nějaké písničky, které nešly využít na Iviny francouzské desky, a pořád jsme přemýšleli, co s tím. A nějak přirozenou cestou se z toho stal nápad založit kapelu a dělat české písničky.

Iva: Já jsem se teď rozpůlila, je to trochu schizofrenní. My tři jsme byli takové jádro, nejvíc jsme si rozuměli. Kluci skládali super písničky, takový český styl, strašně se nám to líbilo, ale jak říká Vašek, nešlo to vůbec využít.

Vašek: Francouzské písničky jsou úplně jiné. Je v nich jiná melodika a jiné cítění. My jsme Češi, skládáme české písničky, žijeme v Čechách. Tak jsme si řekli, pojďme zpívat česky, aby tomu lidi rozuměli a my byli lidem blíž.

Jak to tedy bylo se vznikem kapely?

Iva: Ten moment, kdy jsme si řekli, že to dáme dohromady a uděláme písničky pro kapelu a začali jsme to dávat dohromady, tak to bylo super období. Byli jsme dva měsíce zavřeni ve zkušebně, kde byla tak super energie. Hrozně to z nás šlo a šlo všechno, hudba i texty.

Jste tři frontmani v jedné kapele, není to někdy problém? Má u vás někdo právo veta nebo jak řešíte možné neshody?

Iva: Nám to fakt funguje ve třech. Najednou jsme cítili, že ty písničky jsou dobré, a že by byla škoda, kdyby zůstaly jen tak někde ležet. Tak jsme si řekli, že se to musí dostat k lidem. Byli jsme pak nadšení z toho, jak nám to šlo. A neshody? Většinou nebývají. Když se nemůžeme dohodnout, je to jednoduché. V kapele máme každý jeden hlas, takže hlasujeme.

Peter: Navíc je u nás výborné, že máme vlastně jak mužský, tak i ženský názor. (smích)

Jak je to s názvem kapely? No Pan!c se dá vysvětlovat několika různými způsoby.

Peter: Právě to byl záměr. Dali jsme takový název kapely, který může být přečtený jak v angličtině, tak i v češtině. V češtině tím říkáme, že nejsme v hudbě žádní panicové. Anglicky pak zase žádná panika.

Vašek: Právě ten skrytý dvojsmysl se nám líbí. V hudbě už máme skutečně něco za sebou. Nejsme kapela z gymplu, i když všechny správný kapely vznikají na gymplu, ale my už to nestihneme. (smích) A přitom říkáme - žádnou paniku. Je hektická doba a všichni známí nám říkali, ať nechodíme do kapely, že je to šílenství, lidi pálí cédéčka… Tak jsme si prostě řekli žádnou paniku.

Iva: To jsi řekl hezky. Vznik kapely nebyl nějaké okamžité hnutí mysli, ale nějak to samo vyplynulo. A nakonec to šlo všechno hodně rychle.

Dvojsmyslný název kapely, jednoznačné pojmenování alba. Proč zrovna Doma nejlíp?

Peter: Vztahuje se to vlastně k Ivě, která se vrátila z Francie. Je zpátky a zase se cítí doma. Navíc název jde k těm českým textům.

Vašek: Jsou to české písničky, tak tedy Doma nejlíp.

Peter: Člověk se snaží pořád prorazit někam ven, za hranice, a stále zvětšovat teritorium. Ale nejdříve je potřeba fungovat tady, mít všechno v pořádku doma. Pořád se snažíte objevit nějakou Ameriku, ale v postatě je to o tom, že zobák nám narostl trochu jinak. Navíc pořád se kopírují zahraniční kapely a snaží se dělat něco, co už někdo dělal, takže tohle nám přišlo úplně přirozený.

Iva: Navíc všechno to vznikalo dohromady. Texty i hudba šly z nás všech. Je skutečně výborné pracovat v týmu, protože nám pak zapadají věci do sebe. Je to obrovská energie pro nás pro všechny.

Ivo, nebojíte se, že kapelu bude stále zastiňovat vaše osobnost?

Iva: Kdybych byla na místě kluků, tak by mi to bylo nepříjemné. Ale snažím se, aby všem došlo, že jsme celá kapela. Děláme všechno pro to, aby se to vyrovnalo.

Vašek: Z toho nemám obavy. Až si poslechnou lidi desku, tak jim dojde, jak to je.

Peter: Chce to čas. Lidi si na to musí zvyknout, ale to přijde.

Co plánuje No Pan!c dobudoucna?

Iva: Naše vlastní turné bychom rádi začali plánovat na podzim příštího roku. Dáváme si čas, ať lidi ví, o co jde. Zahrajeme jim, až nás budou znát.