Ve Finsku se mi splnil velký dětský sen, netají hokejový útočník Teplý

Zápas s Ruskem se ale výsledkově moc nevydařil.
Každý, kdo viděl Karjala cup, s tím musel tak trochu počítat. Rusové spolu hrají a trénují dlouhou dobu. My jsme spolu netrénovali a nikdy jsme spolu nehráli. Byl to pro většinu z nás první zápas po dlouhé době. Skočili jsme do toho rovnýma nohama. Musím říct, že v první třetině jsem nevěděl, kde mi hlava stojí.

Jak jste vnímal svou první účast na Euro Hockey Tour ve Finsku na Karjala cupu?
Bylo to vlastně hodně jiné. Bylo tam hrozně moc opatření kvůli koronovirové pandemii. Na každý den byl rozepsaný plán – v kolik a co a jak máme dělat. Jinak ale vše od tréninku až po organizaci týmu bylo na nejvyšší úrovni. Musím říct, že Finové a Švédi mají akce naplánované do puntíku.

Aktuálně jste v Mladé Boleslavi. Na jak dlouho?
Jsem tu na hostování z Chicaga. Mám podepsanou smlouvu do nového roku, do světového šampionátu dvacítek. A pak se uvidí. Je několik scénářů, jak by to mohlo dopadnout. Rozhodující slovo má samozřejmě Chicago, ale hodně bude záležet, co situace dovolí.

Jak jste se po ukončení veškerých soutěží vůbec připravovali?
Trénovali jsme venku. Po nějaké době jsme začali jezdit na otevřené kluziště do Dobříše. Bylo to ale hodně náročný. Hodinu a půl jsme seděli v autobuse, pak jsme hodinu trénovali a pak zase hodina a půl zpátky. Jsem rád, že profesionálové zase mohou začít trénovat normálně na zimáku, a že se soutěže zase rozjedou.

Využil jste této divné doby a jezdil jste i domů do Havlíčkova Brodu?
Ano. Trénovali jsme od pondělí do pátku, tak jsem mohl na víkend domů.

Mít letní přípravu navíc není žádná sláva, tvrdí po další pauze Čachotský

V zámoří jste byl rok. Jak zatím hodnotíte své rozhodnutí odejít za velkou louži a samotné působení v nižší juniorské soutěži Western Hockey League ve Winnipegu?
Chtěl jsem jít do Ameriky, protože přeci jen je to nejlepší juniorská soutěž na světě. A hlavně je to nejblíž k farmě nebo NHL. Navíc člověk vyzkouší a zažije si styl, který funguje i v dospělých soutěžích. Navíc jsem se chtěl trochu naučit řeč a poznat tamní svět. Jinak jsem byl spokojený, líbilo se mi tam. Bydlel jsem ve fajn rodině. Nejnáročnější bylo cestování. V soutěži je zakázané na zápasy lítat. Musí se jezdit autobusem. A někdy to byly pořádné štreky.

Proč se nesmí létat?
Je to v pravidlech, aby to bylo spravedlivé a všechny týmy měly stejné podmínky. Ne každý tým by si mohl dovolit zaplatit letadlo.

Jaká byla vaše rodina, jací jsou lidé v Chicagu?
Nedokážu si představit, že by si česká rodina vzala do domácnosti cizího člověka. Oni jsou v tomto úplně jiní, postarají se. Brali mě všude sebou. Chtěli, abych se cítil jako člen rodiny. Ze začátku jsem na to koukal s otevřenou pusou. Ale samozřejmě jsem si zvykl.

Pravidelné testování? Půl milionu měsíčně navíc, vypočítává Ščerban

Za chvíli by mělo odstartovat MS juniorů v Edmontonu, chystáte se na něj? Respektive budete se prát o nominaci?
Pro mě je teď nejbližším cílem, zahrát si pár zápasů za Mladou Boleslav a dostat se do zápasového tempa. Teď aktuálně probíhají nějaké kempy dvacítek a většinou na začátku prosince se scházíme před samotným šampionátem.

Takže už máte jisté místo v sestavě?
Jisté ne, ale nad tím jsem ani nepřemýšlel. To jste mě teď zaskočila.

Ale určitě je to pro vás další cíl v nejbližších týdnech? Přeci jen reprezentovat Českou republiku je čest v jakékoli kategorii.
Přesně tak. Šampionát, který byl minulý rok u nás, byl super akce. Byl ohromně dobře zorganizovaný. Každý hokejista bere za čest reprezentovat. Juniorský světový šampionát je navíc ještě víc sledovaný než ostatní akce.