„Jednoznačně úspěšná sezona se vším všudy. K vidění byly výborné výkony hráčů i celého realizačního týmu. Skončili jsme na medaili v konkurenci týmů, které mají mnohem větší ambice i rozpočty," upozorňuje třebíčský sportovní manažer Kamil Pokorný na fakt, že až za Třebíčí se umístily Kladno či jihlavská Dukla.

Již výsledky v přípravě ukázaly, že by tým pod vedením nově příchozího trenéra Jiřího Mičky mohl být černým koněm soutěže. Do Třebíče se vrátil Roman Erat, z konkurenčního Havlíčkova Brodu si Mička přivedl kanonýra Lukáše Havla a hned několik hráčů, kteří se na začátku extraligy neprosadili ve svých mateřských týmech, zavítalo na Vysočinu.

Mička se svým asistentem Radkem Novákem měl k dispozici vyrovnané tři formace. Nebylo proto divu, že v úvodních čtyřiadvaceti kolech prohrály Bílé hvězdy pouze sedmkrát, a vládly I. lize. „Na začátku sezony jsme měli hodně kvalitní kádr. Bylo to ve chvíli, kdy extraligové týmy, s nimiž jsme spolupracovali, měly dostatek hráčů. Postupně byl kádr slabší a slabší, ale na začátku jsme hráli kvalitní hokej a zaslouženě jsme tu ligu vedli," hodnotil skvělý úvod třebíčský kouč.

Poté však přišla série pěti zápasů, v níž Třebíč získala pouhý jeden bod. „Měli jsme trošku krizi, prohráli jsme i v Prostějově," připomněl Mička zápas, v němž jeho svěřenci nedokázali slabému Prostějovu vstřelit ani branku. „Pak jsme ale doma zvládli zápas s Litoměřicemi a opět jsme se nastartovali k výkonům, které jsme chtěli hrát."

Třebíč se tak nadále držela v horních patrech prvoligové tabulky. Následně však třebíčskou kabinu zasáhla rozsáhlá marodka a Bílé hvězdy se začaly propadat. „Byla tam marodka, šanci tak dostali kluci, kteří moc nehráli. Měli šanci ukázat, co umí," vrací se Mička k posledním kolům, kdy měl až dvacet hráčů mimo hru. Nakonec však Horácká Slavia skončila na 3. místě, a čtvrtfinále začínala na vlastním ledě proti nevyzpytatelnému Havířovu. Ten Třebíč smetla ve čtyřech zápasech a vyhlížela soupeře pro semifinále.

Tím se staly České Budějovice a Horácká Slavia chtěla konečně postoupit přes semifinále do baráže. V průběhu série však Třebíč opustilo hned několik hráčů, kteří se vrátili do svých mateřských klubů, a oslabený tým z Vysočiny nedokázal vzdorovat Jihočechům. „Nejhorší bylo, že stáhli i Horčičku. Všechno by se dalo skousnout, ale bez brankáře se to prostě nedá," je si Mička vědom ztráty klíčového muže.

Nutno však dodat, že se tento scénář dal očekávat. „Tohle mohlo přijít už ve 30. kole a my víme, že kdybychom tu spolupráci s extraligou neměli, tak bychom se dneska vůbec nemuseli bavit o semifinále," říká otevřeně Pokorný a dodává: „Ten zásah byl velký a tím, že šlo o semifinále, tak to bolelo víc. Nic se však nemění na tom, že nám extraliga pomáhá a my zároveň pomáháme těm mladým klukům růst. To je filozofie našeho klubu."

Horácká Slavia tak i potřetí zůstala před branami baráže. „Nejblíže jsme asi byli první rok, kdy jsme hráli neskutečné semifinále. Padli jsme v šestém zápase na penalty. Kdybychom je vyhráli, tak jsme měli sedmý zápas," připomíná Pokorný tři roky starou bitvu s Mladou Boleslaví. „Kdyby nám letos ten kádr zůstal pohromadě, tak jsme byli taky blízko, ale to je jenom kdyby."

Nyní přichází čas, kdy vedení bude jednat s hráči o jejich dalším působení v týmu. „Teď se rozjíždí ta má práce a za pár týdnů budeme snad chytřejší. Rozhodně však souhlasím s trenérem Mičkou, že musíme mít stabilní jedničku, aby se nám nestalo to co letos," nastiňuje Pokorný plány na následující týdny.

LUKÁŠ ZELENÝ