Jihlavská Dukla rozjela nový ročník Chance ligy velmi dobře. Je takřka na špici a s dalším šestnáctibodovým triem Poruba, Slavia, Benátky se dělí o první místo. Přitom má ještě zápas, respektive dva k dobru. V tomto směru tedy panuje v klubu spokojenost, což potvrzuje i Josef Skořepa: „Vyhrávalo se, byli jsme na vítězné vlně, dobrý start. Jen škoda, že se to přerušilo. Ale věřím, že na to dokážeme navázat.“

Ovšem osmatřicetiletý forvard takřka u žádného úspěšného utkání nebyl! Hned v prvním utkání proti Prostějovu, který jeho tým porazil 3:2, se zranil. „To je snad můj rekord. Stalo se mi to hned v prvním střídání, hrál jsem asi jen třicet vteřin,“ ušklíbl se. „A pak jsem trpěl. Od března jsme hrát nemohli, vy se na to těšíte a chcete být mezi mantinely, a pak tohle. Určitě budu mluvit za všechny hokejisty, že koukat se na ty zápasy je těžké a smutné,“ doplňuje.

Přitom osudný souboj tak hrozně nevypadal, aby tahouna jihlavských hokejistů vyřadil na několik týdnů. „Normální běžná situace. Hráč mě dohrál u mantinelu, ale přimáčkl mě tam tak blbě, že mi vyskočilo žebro“ vrací se o měsíc zpátky.

Zdánlivě neškodné zraněním, chtělo by se říci. „Ale mě to vyskakovalo pořád, při pohybu, při nadýchnutí, když jsem zakašlal nebo kýchnul. Nepřál bych to nikomu, žebra jsou nepříjemná a bolestivá,“ ví Skořepa.

Bez hokeje být však nemohl, ačkoliv do tréninkového procesu se pár týdnů zapojit nemohl. „Když kluci trénovali, tak jsem jen chodil na led, ale jen jsem se tam coural a motal, abych alespoň něco dělal,“ říká.

Josef Skořepa
V prosinci devětatřicetiletý útočník okusil poprvé první ligu v Mladé Boleslavi, poté si zahrál v dresu Benátek nad Jizerou druhou i první ligu, a mezitím stihl i tři extraligové starty za Liberec. Od roku 2015 je součástí jihlavské Dukly. Za ní během pěti sezon odehrál v Chance lize a extralize 321 zápasů, ve kterých dal 102 branek a zapsal 104 asistencí.

Naplno trénovat začal zase minulý týden. „Já využil toho, že jsem nebyl s klukama v kabině a nešel do karantény, a nemusel absolvovat všechny ty testy jako ostatní. Takže už minulý týden jsem si chodil sám na led. A byl jsem domluvený s Viktorem Ujčíkem, že od tohoto týdne si pojedu buď to svoje, nebo se připojím k juniorům, abych se dostal trochu do tempa. Ale bohužel to dopadlo, jak to dopadlo,“ kroutí hlavou nad vládním nařízením a vystavenou stopkou pro sportovce. „Takže teď jsem doma a cvičím jen se svojí vahou. Nic jiného dělat bohužel nejde,“ doplňuje.

Jak těžké bude, nejen pro něj, ale i pro ostatní spoluhráče, najet po dlouhé pauze do zápasového režimu? „Musíme se s tím popasovat, všichni na tom budou stejně. Začne se zase od nuly,“ tuší, že to bude zkouška odolnosti. „Musím to brát tak, že díky té pauze má člověk víc času vyléčit zranění a dát se do kupy.“

Na druhou stranu ale srdcaře a bojovníka vůbec netěší, že se přestalo hrát. Chce na led a pandemii koronaviru takovou váhu nedává. „Bohužel se začaly vymýšlet nesmysly, rušit zápasy, tréninky. Někdo by se měl zamyslet, protože takhle to dál nejde. Doufám, že už se v tom přestanou hrabat a uvažovat hlavou, nechají nás být. Ten hokej sem patří, a diváci na něj také. Hraje se to přece hlavně pro ně, aby si tam zakřičeli. Hlavní je, aby to co nejdříve pustili a nechali nás být. Dělá se z toho něco zbytečně velkého,“ uzavřel Josef Skořepa.