Úleva přišla až v závěru. Podobné vypětí už příští rok zažít nechce. Proto hráčům po posledním zápase oznámil: „Jako trenér končím. První liga je pro Třebíč zachráněna, ale zodpovědně říkám, že si potřebuji odpočinout, možná i hráči ode mě, ten stres byl hodně veliký.“


Jaké je vaše první hodnocení právě skončené sezony?


Je to stále ještě čerstvé, chtělo by to hlubší analýzu. Ale kdo s námi sezonu prožil celou, ví, že problém byl v začátku. Když za prvních patnáct kol uhrajete osm bodů, tak je to obrovská ztráta. Kdybychom tu první část odmazali, tak potom mužstvo hrálo naprosto dobrý hokej, s dobrými výsledky, patřilo k průměru první ligy. Začátek nás může mrzet. Ale pro mě je strašně důležité, že se hráči zlepšovali, bylo to na nich vidět. Pak z toho můžu mít docela dobrý pocit i jako trenér.


Že šel tým nahoru, to potvrzuje i vaše celkové skóre, které jste měli jen mírně záporné. Z týmů zespodu tabulky jste měli jasně nejlepší bilanci.


To hodně ovlivnil závěr soutěže, kdy už o tolik nešlo. Nehledal bych to ve skóre, důležitý byl herní projev a body. I přes ten začátek jsme do poslední chvíle sahali po play off. Nevyšlo to a bylo to velké zklamání, protože když vidíte, že máte postup na dosah a proklouzne vám mezi prsty, psychika není ideální. Naštěstí jsme se nějakým způsobem zmobilizovali a zvládli jsme tu skupinu smrti, play out. To je soutěž, kterou bych nikomu nepřál…


Kdy vám během sezony bylo nejhůř?


Bylo víc nepříjemných momentů. Ale věřil jsem, že se naše situace ještě otočí. Ale rozhodně nejhůř mi bylo po zápase v Jihlavě, kde jsme prohráli 3:2 a ztratili jsme šanci proklouznout do play off. Vydali jsme se ze všech sil, ale neunesli jsme začátek.


V týmové partě během roku problém nebyl? Zdálo se, že všechno v kabině funguje.


Jsou to mladí kluci, moc si hlavu nelámou, spoustu věcí si nepřipouští. V kabině určitě žádný zásadní problém nebyl. Byla to slušná parta.


Největší slabinou vašeho týmu byla obrana. Souhlasíte?


No slabinou… Snažili jsme se hrát hodně aktivně, protože máme mladé hráče a věděli jsme, že to ubruslí. V první čtvrtině byla největší slabinou jednoznačně koncovka. Některé soupeře jsme doma doslova válcovali, mám na mysli třeba Havlíčkův Brod nebo Chomutov, ty zápasy jsme ale prohráli s nulou, přitom jsme soupeře drtili. V další fázi se nám podařilo koncovku vylepšit, byli jsme produktivní, dávali jsme branky, ale bylo to trošku na úkor obranné fáze. Říkám schválně obranná fáze, protože ta je věcí všech šesti hráčů, kteří jsou zrovna na ledě.


Naopak se zdálo, že jste se i letos mohli spolehnout na výkony gólmanů, byť jste jich během celé sezony vyzkoušeli celkem pět.


Jakub Lev začal, trošku mu trvala adaptace, nezklamal, ale odnesl tu výsledkovou mizérii, tak jsme sáhli ke změně. Ta etapa byla proložená střídavými starty Jakuba Kováře a Radka Fialy, myslím si, že nám oba pomohli. Lev se ale postupem času zlepšoval, když jsme umazávali manko, byla i jeho zásluha, že jsme se dotáhli až pod hranu play off.


Hodně se mu dařilo i v bojích o záchranu, ne?


Samozřejmě, pak se ale zranil. Hodně si cením toho, že Pavel Míča naskočil, muselo to být pro něj hodně složité, ale tuhle těžkou situaci zvládl.
Proč Míča, který byl do Lvova zranění nevytížený, někde nechytal? Měl přece vyřízený střídavý start do druholigového Velkého Meziříčí.
Odchytal za ně dva zápasy, oni oba prohráli. Trh brankářů je nasycený, je jich hodně a míst málo. Velké Meziříčí pak už neprojevilo zájem. Byla to jejich volba, my jsme ho vytížit chtěli, ale přesto se se závěrem sezony popral velice dobře.


Jiným klubům jste ho nenabídli?


Všechny kluby okolo byly obsazené, míst pro brankáře je málo.


Koho byste za letošní sezonu vybral jako nejlepšího hráče Horácké Slavie? Martina Čecha, nebo Lukáše Nahodila?


Tyhle věci nemám rád, protože hokej je kolektivní sport. Někdo odvede černou práci, někdo střílí branky, někdo je připravuje, někdo chytá. Ale kdo naše zápasy viděl, ví, že neskutečným způsobem vylítnul Martin Čech. Dokázal to přístupem k hokeji, gólově i prací pro mužstvo. Zaslouží si absolutorium.


V závěru sezony si ale vážně zranil koleno…


Do zpěvu nám nebylo. Bylo to v době, kdy jsme ještě první ligu neměli pod kontrolou.


Budou si někteří vaši hráči ještě prodlužovat sezonu v jiných klubech?


Stejskal s Havranem pomůžou v play off Jindřichovu Hradci, Obdržálek Hodonínu.


V Horácké Slavii jste jako kouč A-týmu a současně sportovní manažer hodně vytížený. Jak často se vidíte s manželkou?


Zvykla si na to, že moje přítomnost doma je během sezony žalostná. Ale když jsem byl v Brodě, bylo to ještě horší, protože jsem musel cestovat. V Třebíči je to přece jenom lepší, akorát se střídají nálady. Sezona byla náročná, chtěl bych rodině poděkovat, že to se mnou vydržela.


Sezona skončila, přemýšlel jste už, jestli budete jako trenér pokračovat?


Klukům v kabině už jsem to řekl po posledním zápase, když jsem jim děkoval za celou sezonu. Každopádně končím. Před sezonou jsme k mužstvu chtěli dát trenéra, ale vyvrbilo se to tak, že jsme se domluvili s vedením, že k mužstvu půjdu já. Je to i otázka ekonomiky, snažíme se tady funkce kumulovat, protože nejsme bohatý klub. První liga je pro Třebíč zachráněna, ale zodpovědně říkám, že si potřebuji odpočinout, možná i hráči ode mě, ten stres byl hodně veliký.


Jako sportovní manažer budete mít v kompetenci výběr nového trenéra. Do kdy chcete mít jasno?


Nejsem na to sám, tyhle věci konzultujeme s generálním ředitelem Karlem Čapkem. Chtěli bychom mít jasno co nejdřív, aby trenér si dokázal udělat letní přípravu. Můžeme mít jasno zítra, nebo taky třeba za tři neděle. Nechci říkat časový horizont. Pro nás platí, čím dřív, tím líp.


Bude pokračovat Luboš Sláma, kterého jste si před sezonou vybral za svého asistenta?


To jsou všechno věci jednání. Budeme zase stavět trenérský tým od přípravky po A-mužstvo. Takže v této chvíli nejsem schopen odpovědět.
Jak se vám s Lubošem Slámou spolupracovalo? Před sezonou jste říkal, že je v týmu optimistickým elementem, zatímco vy jste pesimista…
Nabírá u chlapů zkušenosti. Vydrželi jsme spolu, vyhovovali jsme si na střídačce i na ledě. Někdy to vyšlo jemu, někdy mně. Je to o pocitech. Já mám jako pesimista o to větší radost, když to vyjde. To je moje životní filozofie.