O přínosu Vladimíra Bouzka pro československý sport hovoří výčet čestných titulů. Obdržel tituly zasloužilý mistr sportu, zasloužilý trenér, byl uveden do Síně slávy českého hokeje i Síně slávy IIHF. Je čestným občanem města Třebíče.

Svému rodnému městu zůstal věrný až do konce svého života. Sportovní slávu ale získával jinde. S hokejovou reprezentací vybojoval stříbrnou olympijskou medaili v roce 1948 ve Svatém Mořici.

Na hokejových mistrovstvích světa získal dvě zlaté medaile (1947, 1949). Třikrát se stal mistrem Evropy (1947-1949), v československé lize vybojoval jako hráč jeden mistrovský titul (Vítkovice, 1952).

Jako trenér slavil titul desetkrát s Kometou, jeden triumf přidal i v Německu (Dynamo Berlín). Reprezentaci dovedl na MS ke dvěma stříbrným a jedné bronzové medaili.

Kromě hokeje se aktivně věnoval také kopané. Jeho fotbalová kariéra byla sice méně bohatší, ale také úctyhodná. Při angažmá v hokejových Vítkovicích nastupoval i za tamní prvoligový fotbalový klub, kde se potkal s legendárním kanonýrem Josefem Bicanem. V letech 1950 a 1951 byl členem fotbalové reprezentace.

Třebíč, Brno, Rio de Janeiro

Vystudovaný učitel zeměpisu a tělocviku Bouzek, jemuž se přezdívalo hokejový profesor, patří mezi nejpozoruhodnější jména československého sportovního starověku.

close ZSJ Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda – Přeborník ČSR v ledním hokeji 1951/1952Zleva stojící: Karel Piatkevič, Oldřich Seiml, Ladislav Staněk (kapitán), Zdeněk Návrat, Miloslav Blažek, Jindřich Schober, Vladimír Bouzek (hrající trenér).Zleva klečící info Zdroj: HC Vítkovice Ridera zoom_in ZSJ Vítkovické Železárny Klementa Gottwalda – Přeborník ČSR v ledním hokeji 1951/1952. Vladimír Bouzek v horní řadě první z prava.

Jako hokejový centr zažil stříbrnou jízdu československého národního týmu na olympiádě ve Svatém Mořici. „Drobný, Zábrodský, Modrý byli legendy našeho hokeje. A já s nimi mohl sedět v jedné kabině. Moc jsem si toho vážil. Měl jsem ty kluky strašně rád. Byl jsem pan nikdo, oni hvězdy. Přesto mě přijali bezvadně. Nikdy jsem na to nezapomněl,“ hovořil o svých zážitcích z národního týmu před lety při setkání prvních mistrů světa.

Přes všechny výše zmíněné úspěchy je ale nejvíce spojován se zlatou érou brněnského hokeje. Jako trenér získal s tehdejší Rudou hvězdou (později se ZKL) Brno deset mistrovských titulů. „Byl to velký mág a motivátor. Protože vystudoval tělocvik, měl zajímavou letní přípravu, kterou uměl dobře kombinovat, a zároveň propracovanou do detailu, což tehdy nebylo zvykem,“ zavzpomínal pro Deník před třemi lety při výročí sta let od jeho narození někdejší brněnský obránce Jaromír Meixner. Ten zažil pod trenérem Bouzkem s Kometou pět mistrovských titulů.

Bouzek se ale ani po dlouhých letech strávených u brněnského hokeje netajil k pevnému poutu k Třebíči. „Jednou Vlasta Bubník poznamenal ze srandy něco na Třebíč a už dostal záhlavec,“ prozradil veselou historku Meixner. „Vždycky se ptával hráčů, která jsou tři nejkrásnější města. Správná odpověď byla Třebíč, protože šlo o jeho rodné město, Brno kvůli tomu, že tam v té době žil, a Rio de Janeiro. Nikdo jsme nechápali, proč zrovna tohle, když tam nikdy nebyl.“

Však také svoji trenérskou kariéru zakončil v osmdesátých letech minulého století v Třebíči, kde vedl žákovský tým.

Vladimír Bouzek
Narozen: 3. prosince 1920, Třebíč
Zemřel: 31. července 2006, Třebíč
Kluby (hokej): Třebíč, Zbrojovka Brno – Židenice, Vítkovické železárny, Královo Pole
Kluby (fotbal): Třebíč, Slezská Ostrava, Vítkovické železárny, Slávia Bratislava
Trenér (hokej): Vítkovické železárny, Královo Pole, RH/ZKL Brno, Dynamo Berlín, Füssen, československá hokejová reprezentace, západoněmecká reprezentace
Úspěchy (hokej): 2x mistr světa (1947, 1949), stříbro z OH (1948), 3x mistr Evropy (1947–1949), 11x mistr československé ligy (1x jako hráč Vítkovic, 10x jako trenér s Brnem)