„Byl to klasický zápas s Benátkami. Soupeř, který má dobrý pohyb. Naštěstí jsme ho zvládli a splnili tak hlavní cíl v podobě tří bodů, protože jsme si byli vědomi, že teď nás čekají těžcí soupeři," řekl pro klubovou televizi Dolníček.

Ten přiznal, že ho slavnostní akt v úvodu zápasu zaskočil.

Na led mu totiž přijeli poblahopřát i jeho tři synové a v jejich přítomnosti převzal symbolický dres se sedmistovkou na zádech.

„Nic takového jsem nečekal, jak přijeli kluci, měl jsem na krajíčku," přiznává zkušený útočník.

V tu chvíli měl ale také obavy, aby mu jubilejní zápas nezhořkl. „Třeba abychom neprohrávali brzy o dvě branky a tak. Ale spoluhráči k tomu i za mě přistoupili zodpovědně a nakonec jsme odehráli skvělý zápas," uznal Dolníček.

Nakonec si mohl připsat i hattrick, ale v dalších šancích už mu nebylo přáno.

„Byly tam dva dobré odrazy, ale úplně jsem to zazdil. Důležité jsou tři body, tohle by byla jen taková třešnička," podotýká.

Na jubilea a statistiky si prý moc nepotrpí.

„Nijak to neprožívám. Věděl jsem, že to vychází někde v závěru téhle sezony, ale je pravda, že něco tady po mně už asi zůstane," řekl.

Dolníček, který je třebíčským odchovancem, se do svého mateřského klubu vrátil v roce 2006 a od té doby je jeho nedílnou součástí. „Nejvíc asi vzpomínám na všechna semifinále play off, ale každá sezona měla něco," odmítá vyjmenovat nejlepší okamžik.

Dočká se nakonec i další stovky?

„Z toho se mi podlamují kolena," řekl zanedlouho osmatřicetiletý útočník s úsměvem.