Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století byl jedním z nejlepších evropských obránců.

Do hokeje vnesl moderní herní projev, do střel protivníka padal tělem a vynikal i ofenzivním pojetím hry.„Obvykle žádné oslavy narozenin nedělám, ani není co slavit. Kdyby mně bylo dvacet, tak bych snad o něčem takovém uvažoval. Ale v sedmdesáti už budu doma," řekl odchovanec hokeje v Havlíčkově Brodě.

Na narozeninovou party by měla dorazit jeho patnáctičlenná rodina, kterou pozve do restaurace na oběd. „Popijeme, pokecáme. Mladí na to čekají," usmál se věhlasný zadák.

Na sedmdesátku se necítí, ale prý ctí realitu času. Sportu se už aktivně nevěnuje, pouze si zahraje s přáteli oblíbeného žolíka. Limitují jej totiž zdravotní problémy s koleny.

NHL zůstala pouhým snem

V hokeji toho Suchý dosáhl hodně, ale mrzí ho, že se mu nepodařilo zahrát si v zámořské NHL. „Rád bych si to vyzkoušel, jestli jsem byl opravdu v Evropě tak dobrý, jak se psalo. Nemohl jsem to bohužel konfrontovat. Dostat se do zahraničí znamenalo jedině utéci. V tom jsem však neviděl svou budoucnost. Měl jsem dvě děti a manželku," vyprávěl.

Do ciziny zamířil až v pětatřiceti letech. Hrál ve Stadtlau Vídeň a v německých klubech v Landsbergu a Kaufbeurenu. Na zahraniční působení se mu vybavila smutná vzpomínka, když si vyřizoval důchod. Ačkoliv odváděl povinných třicet procent z příjmu státu, jeho peníze na důchodové pojištění tehdejší nadřízení na ČSTV neodváděli.

„Někdo si asi peníze rozebral. Byl jsem rád, že mně po dlouhém jednání aspoň započítali, že jsem v těchto letech pracoval," posteskl si Suchý.

Moderní hokej? Nelíbí se mi

Při pohledu na současný hokej má pocit, že se ze hry vytrácí česká chytrost. „Je to tím, že jednou bereme metodické pokyny podle Kanady, potom zase podle Švédska. Lítáme ode zdi ke zdi. Hra se pochopitelně vyvíjí, je rychlejší, taktika je jiná. Mně se současný hokej moc nelíbí. Stále se jen bojuje o puk. Obránce může rozehrát akci, místo toho do kotouče plácne po mantinelu. Když se nepodaří jej vybojovat, tak se všichni rychle vracejí. A mnohdy trenéři střídají po patnácti vteřinách, často se hráč s pukem za tu dobu ani nepotká," všiml si Suchý.

Hokeji ale zůstal stále věrný, byť už pouze jako divák. Sleduje pokroky vnuka, navštěvuje prvoligové zápasy Havlíčkova Brodu. Na zimním stadionu tráví každé dopoledne, schází se u kávy s přáteli a společně probírají vše možné. „Do oběda se tady zdržím. Být doma jen neustále se ženskou nejde. Půl dne na to stačí. Člověk se musí nějak uvolnit," přiblížil Suchý svoje zvyklosti.

Hokej v Havlíčkově Brodě mu mnoho radosti nedělá. Jeho milovaný klub je v tabulce první ligy poslední, jde od porážky k porážce. „Je to bídné. Výkony, které zatím podáváme, nám zaručují poslední místo. Příčinou je obměna kádru, ve kterém je nyní hodně mladých hráčů. Výsledky nejsou, psychika je špatná. Snad se to zlepší," přeje si Suchý.

Mladí se dnes zajímají o jiné věci

Také zájem mladých hráčů o hokej podle něj není tak intenzivní jako v jeho mladých letech. „V Havlíčkově Brodě jsme měli dobrou partu. Chodili jsme poctivě ráno trénovat. Nebyli jsme lenošní vstávat v pět ráno, shrabat si led. Po tréninku jsme šli do školy.

Chodili jsme se zdokonalovat na veřejné bruslení, kde dnes nikoho z mladých nevidím. Možná si myslí, že jim jen tréninky stačí k tomu, co hrají. Pokud ale chtějí něco dokázat, tak by měli volno využít k co nejčastějšímu pobytu na ledě," poukázal Suchý na rozdílný přístup ke sportu.

JAN SUCHÝ
Narozen: 10. 9. 1944 v Havlíčkově Brodě
Největší úspěchy: 2. místo OH Grenoble 1968, 2. místo na MS (1965, 1966, 1971, 1974), 3. místo na MS (1969, 1970), 7x mistr Československé hokejové ligy (HC Dukla Jihlava)
Ocenění: vítěz Zlaté hokejky (1969, 1970), nejlepší obránce MS (1969, 1971), v roce 2008 uveden do Síně slávy českého hokeje, v roce 2009 uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace

(čtk)