Na tu dobu má majitel Jiří Rauš řadu krásných vzpomínek. „Tenkrát byli v restauraci pánové Hlinka, Černík, Guth, Šulc Neveselý a další, kteří patří mezi mé známé. S tehdejším reprezentačním trenérem Ivanem Hlinkou jsem se seznámil na začátku devadesátých let. Robert Reichel, který v sobotu u nás na plese předával cenu nejlepšímu sportovci, tehdy řekl: ‚Nevím, co tady chtějí schvalovat. Ivan si do toho kecat nenechá.‘ Byla to ale taková formalita,“ usmívá se Rauš.

Tehdy prý jména ve Velké Bíteši ani padnout neměla. „Sám Karel Guth říkal, že dokud to neposvětí olympijský výbor, takže nikdo nemůže nic do médií, která tam byla, říct. Pak všichni vyšli ven a pan Guth při otázce, jaká bude nominace, si nasadil brýle a řekl: ‚Pánové, tak si pište!‘ Nominace se líbila, akorát kvůli věku se debatovalo o Vláďovi Růžičkovi, ale toho chtěl k sobě Jarda Jágr,“ vzpomíná Rauš.

Čin Karla Gutha pak prý nezůstal bez odezvy. „U cigárka, kafíčka a panáčka vodky tam seděl Ivan Hlinka a povídá: ‚No jo, dědek. Zase musí být slavnej.‘ Bylo to ale typicky s jeho úsměvem, Ivan byl velký srandista,“ dodal Rauš, který samozřejmě drží pěsti i slavným následovníkům z Nagana.