Je to obdivuhodné. Třetina dokáže pevně svírat hokejku, se kterou předvádí na ledě parádní věci, ale zároveň jeho prsty oplývají jemnou motorikou a zvládají hrát bravurně na kytaru. „Je jasné, že je to ohromný rozdíl,“ přikyvuje devětatřicetiletý útočník-kytarista. „Hokej rovná se síla, na kytaru proto musím pořád trénovat. Ale ani tak se do žádných velkých sól nepouštím,“ směje se Třetina.

S těmi mu pomáhá kolega. „V kapele jsme čtyři, s tím, že všichni tři moji parťáci mají ještě jiná seskupení, se kterými vystupují. Hrajeme na narozeninách, večírcích, na svatbách… prostě v hospodách,“ netají rozverně Třetina. „Myslím, že lidem se to líbí, protože nám hodně volají a máme plný kalendář,“ pochvaluje si.

Už jenom kvůli skladbě jejich koncertních míst je jasné, že hudební rozptyl kapely je široký. „Kromě dechovek, ty neděláme,“ vyhlašuje jasně Třetina. „Vybíráme pecky, které lidi znají, trošku si je upravujeme a předěláváme do akustických verzí. Ať už například od Metallicy nebo U2. A pochopitelně i české věci. Od Divokého Billa, Lucie, Čechomoru.“

Tedy i trochu folku či country, které také nejsou Třetinovi vzdálené… „Vystupovali jsme na Trampském širáku, když byla v Jihlavě Porta, tak tam jsem také chodil,“ přikyvuje hokejista.

Při své hlavní činnosti strach o své ruce nemívá: „Na ledě na to samozřejmě nemyslím, ale pokud se potom něco stane, je to pochopitelně komplikace. Když někdy dostanu do ruky a leduji se na střídačce, tak pak hned přemýšlím, kdy je nejbližší koncert,“ culí se.

A která činnost je pro něj náročnější?

„Je to jako se vším. Když do něčeho proniknete, už to děláte tak trochu mechanicky. Hudbu beru jako příjemné odreagování, jako zábavu,“ uzavírá Miroslav Třetina.