Kromě svých extraligových povinností nastupoval také v první lize za Ústecké Lvy a za havlíčkobrodské Rebely. Ve spojení se zdlouhavým cestováním a díky finálové účasti i maximálně dlouhé sezoně si Nahodil letos opravdu užil.
Tím sladší proto byla konečná odměna za jeho celoroční dřinu. Mohl oslavit zisk mistrovského titulu. V minulém týdnu potom navíc přivezl hokejový zlatý grál i do rodné Třebíče.

Lukáši, poslední dva poháry, které vybojovaly Pardubice, skončily v Labi nebo zakopané na zahradě. Jakým zázrakem se stalo, že jste jej do Třebíče přivezl celý?

Přivezl mi ho pan Řehůřek, který se jako bodyguard o něj celou dobu stará a hlídá, aby se mu něco nestalo.

Mistrovský pohár tady vedle vás naznačuje, že uplynulá sezona pro vás měla fantastickou tečku. Ale jaký to byl rok celkově?

Nebylo to vůbec lehké. Kromě Pardubic jsem jezdil na zápasy také do Ústí nad Labem a do Havlíčkova Brodu. Potom jsem se herně chytl, začal jsem hrát pravidelně extraligu, udělal i nějaké kanadské body. I týmu se začalo dařit, vyhrávalo se, takže to bylo dobrý. A ten konec, to byla ta pověstná třešínka na dortu.

Je to váš druhý mistrovský titul v kariéře. Ze kterého jste se radoval více? Hádám, že z toho prvního.

Víte, pro mě ten první titul byl takový, že jsem k němu přišel jako slepý k houslím. Odehrál jsem nějakých šest střídání a slavil jsem titul. Takže tento druhý triumf je pro mě něco víc a doufám, že to není naposledy, co jsem něco vyhrál.

Co pro vás znamená, že jste tuto trofej přivezl jako první do Třebíče?

Je to pro mě krásný pocit, ohromně si toho cením.

Ve finále měly Pardubice po třech zápasech zřejmě nahnáno. Prohrávali jste 1:2 na zápasy a znovu se hrálo v Brně. Jak jste se namotivovali na čtvrtý zápas série?

Žádné společné pivčo nebo něco podobného neproběhlo. Prostě jsme to ubojovali. Moc nám pomohlo, že jsme ty nájezdy v Brně vyhráli, protože v sezoně nám moc nešly. To byl docela zázrak, že jsme ve finále zvládli nájezdy úspěšně dokonce dvakrát. Tam se to určitě zlomilo, protože kdyby Brno vedlo 3:1 na zápasy, už by to bylo hrozně těžké.

Ve finále jste vstřelil i branku. Byl to pro vás nejcennější zásah v dosavadní kariéře?

Gól to byl hezký, to určitě. Ale já si pořád pamatuji zápas v Jihlavě, kde jsme s Třebíčí vyhráli 2:1, a já jsem v tom utkání dával branku od zadního mantinelu o nohu Řehoře. Ten se mi zatím líbí nejvíce, i když toho finálového si cením také hodně.

O mistrovský pohár je v Třebíči velký zájem, potěšila vás ta spousta příchozích příznivců, žadatelů o podpis či foto?

Je to samozřejmě příjemné, ale já bych si hlavně přál, aby jim vydržel zájem o třebíčský hokej, o mě až tak moc nejde.

Když už jste zmínil třebíčský hokej, sledoval jste lednovou spanilou jízdu Horácké Slavie do play off?

Sledoval jsem to pilně, klukům jsem na dálku fandil. I když jsem byl zapsán v Havlíčkově Brodu, Třebíči jsem to přál. Když hrála poslední zápas v Ústí nad Labem, kousal jsem si nervozitou nehty u on-line přenosu.

Naznačil jste zajímavé propojení: odchovanec Třebíče, hráč Havlíčkova Brodu. Vnímal jste nějak rivalitu mezi kluby, nebo jste to bral čistě profesionálně?

Beru to prostě jako práci. Kdybych se měl koukat na to, kdo je s kým rivalem a podobně, nemohl bych jít do spousty klubů, protože bych si vždy našel nějaký podobný „důvod". Takový je prostě hokej, Brod měl peníze, tak jsem musel jít tam.

Jaká bude vaše další hokejová budoucnost? Pokračujete v Pardubicích?

Mám tam ještě na rok smlouvu, takže příští sezona je vyřešená. Potom uvidíme, co bude dál.