Na začátku roku 2007 vpadl do jihlavského hokeje s chutí vybudovat z Dukly moderní klub s nadějí na lepší budoucnost. Jenže z jeho prvotního nadšení brzy zbyly jen trosky.

Jan Zachrla vydržel na postu jednatele pouhých jedenáct měsíců, pak kvůli velkým neshodám s některými členy dozorčí rady rezignoval. „Dnes už bych spoustu věcí řešil jinak,“ přiznává.

Ještě si občas na dobu, kdy jste Dukle šéfoval, vzpomenete?

Vždycky, když jedu kolem po dálnici. Říkám si, že už musím každou chvilku sjet. Jako tehdy… A hned mi naskakují vzpomínky. Hlavně na první setkání s panem Augustou (bývalý reprezentační kouč, nyní člen dozorčí rady jihlavského klubu – pozn. red.).

To bylo natolik výjimečné?

Zapomenout se na něj opravdu nedá. Všechno začalo tím, že mi najednou zazvonil telefon. Kouknu na displej, neznámé číslo… Tak jsem to zvedl – a ozvalo se: Nazdár, tady Pepík, Pepík Augusta. A já: Dobrý den! A dál to pokračovalo: Ty jdeš do té Jihlavy, ne? – No, jdu. – Tak se setkáme, přijeď za mnou… A já opravdu sedl do auta a jel za ním sto padesát kilometrů.

Jak vaše setkání vypadalo?

Já v té době pana Augustu vlastně neznal, předtím jsem ho viděl tak dvakrát třikrát. Sedli jsme si v jednom hotelu, bavili se o hokeji, o škole, že jsem taky studoval pedagogiku v Brně… A najednou v půlce debaty otázka: Za kterou politickou stranu do té Jihlavy půjdeš? Mně spadla brada a v duchu jsem si dokola říkal: Za jakou politickou stranu? Pořád jsem si tu otázku přehrával. Nakonec mu povídám: Já jdu dělat hokej, ne politiku. A on: Dobrý, dobrý, v pohodě. A zase jsme se bavili o hokeji. Ale já mám jeho otázku v té šedé kůře mozkové pořád zarytou.

Nenabídl se, že by vám chtěl v klubu pomáhat?

Ne, vůbec. Já ani netušil, že bude v nějaké funkci figurovat. To jsem prostě nevěděl. My se jenom bavili o hokeji, já ho bral jako osobnost. Přece jen něco dokázal, pro mě to byl pan Někdo. Tedy tenkrát… Potom jsem názor maličko změnil.

Teď už pro vás není osobnost?

Ne! (důrazně)

Jak ho vnímáte po jihlavské zkušenosti?

Jako člověka z masa a kostí, který má spoustu negativních vlastností. Jako každý jiný. (směje se) Já mu neberu zásluhy, které má, a když ho uvidím, tak ho samozřejmě pozdravím. Ale že bych s ním šel na pivo, to určitě ne.

Z Dukly jste se rozhodl odejít po necelém roce. Nemrzí vás, že všechno vzalo tak rychlý konec?

Když se na všechno dívám s odstupem času, musím přiznat, že mrzí. Dneska už bych spoustu věcí řešil jinak – zvlášť ve vztahu ke svému odchodu. Teď například vidím, jak to funguje v Liberci, kde jsem nedávno převzal starší dorost. To byla i naše vize s Petrem Kaňkovským (tehdejší sportovní manažer – pozn. red.) – a je vidět, že to tak může jít. Ale bohužel v Jihlavě určití lidé nechtěli, aby to takhle fungovalo.

Co konkrétně byste udělal jinak než před třemi lety?

Jinak bych řešil situaci, která skončila mým odchodem. Nejspíš už bych ji neukončil tak radikálně. A asi bych se víc snažil komunikovat s lidmi, kteří do hokeje dávali peníze, tedy s městem. Aby vliv lidí z dozorčí rady, kteří měli snahu do všeho kecat, když to řeknu vulgárně, nebyl tak velký. Jednoduše abych nebyl v klubu jen jako figurka a lidé, co mají třeba stavební firmu, mi neříkali, jak mám dělat hokej.

Považujete za svoji chybu, že jste se nedokázal tlaku, o kterém mluvíte, ubránit?

Tak chybu… Vždycky se situace nějak vyvíjí a vždycky se na ni s odstupem času díváte odlišně. Dneska vidím všechno v úplně jiném světle, jenže tenkrát jsem byl ze spousty věcí natolik znechucený a zvolil jako jedinou cestu odchod. Teď už bych se – i s ohledem na svoje další zkušenosti – rozhodl jinak.

Problémy s dozorčí radou jste začal mít poměrně brzy. Co jste podnikl, aby se vaše vztahy změnily k lepšímu?

Snažili jsme se ty, kteří nám do toho mluvili víc, než bylo zdrávo, získat na svoji stranu. Zkusili jsme jednu cestu, ta nešla, zkusili jsme druhou, ta taky nešla…

Můžete uvést nějaký příklad?

Třeba pan Augusta v jednu chvíli pořád opakoval: Juniorka je na sestup, děláte to špatně. Tak jsme mu nabídli, ať se zapojí a převezme ji. Nejdřív nechtěl, pak že se jí ujme. Jenže my se v pátek dohodli a on v pondělí přišel na zimák s tím, že už zase nechce. Že kluci jsou úplně k ničemu… Přitom v pátek dával rozhovory novinářům, jak on je ten spasitel, který je v extralize zachrání.

Dozorčí rada by se měla zabývat jen ekonomickou stránkou fungování klubu, ale v Jihlavě se nahlas mluvilo o tom, že ovlivňovala například i výběr hráčů. Skutečně vám její členové zasahovali také do transferů?

Bohužel ano, některé kluky vyloženě nechtěli. Na druhou stranu třeba sami přišli s tím, že z jednoho mužstva zrovna vyhodili nejmenovaného hráče – a že oni ho chtějí, že je to pan Hokejista. Jenže my s Petrem věděli, že je povahově špatný, navíc že by přišel na šílené peníze. A oni na to: Nebojte, my to na městě zařídíme! A opravdu byli schopni jít a ty peníze z města vytáhnout. Bohužel za cenu toho, že se snažili do všeho mluvit a do všeho zasahovat.

Současný jednatel Bedřich Ščerban však tvrdí, že se členy dozorčí rady žádný problém nemá…

Třeba se změnili. (směje se) Já nevím, už do toho nevidím. Proto mi tyhle věci nepřísluší hodnotit. Ale když potom zase čtu rozhovory s panem Holíkem, který ví… Říct se může cokoliv, ale jak to ve finále je, ví jen Béďa Ščerban a oni.

Přesto: vy věříte, že je všechno jinak?

Doufal jsem, že by to mohlo být. Když jsme odešli, ukázali jsme, že je něco špatně. Náš odchod měl být směřovaný právě k tomu, aby se situace změnila. Ale jestli se změnila, nebo nezměnila… Asi ano, když Béďa Ščerban tvrdí, že je všechno v pořádku. Což je dobře. Asi jsme mu opravdu pomohli. (usmívá se)

Odchodem z Dukly však vaše trable s dozorčí radou neskončily. S Petrem Kaňkovským jste byli dokonce nařčeni z finančních machinací, padaly i zmínky o trestním oznámení kvůli překročení pravomoci…

Tohle mě hrozně mrzelo. Zvlášť když mi do dneška nikdo nebyl schopen říct: Udělali jste tohle nebo tamto. Očerňovat umí každý, není nic jednoduššího. Kdo tohle tvrdil, ať přijde a dokáže to. Já taky umím o komkoliv říct do novin, že je takovej, nebo makovej. A nemusí to být vůbec pravda.

Vám opravdu nikdo neřekl nic přímo?

Ne. Vůbec nikdo.

Ani pan Sedlák, který byl po vašem odchodu prozatímním šéfem Dukly? Vždyť o všem mluvil i na oficiální tiskové konferenci…

Mně opravdu neřekl ani slovo. Bizarní je i to, že pan Sedlák je právě jeden z lidí, kteří v té dozorčí radě seděli. Informace měl z první ruky, o všem věděl, všechno se svými kolegy schvaloval. A pak vypustí z pusy takové věci.

Hodně vás tím zaskočil?

No, zrovna u něj mě to ani nepřekvapilo. Sice je to člověk, který sedí na radnici a měl by mít nějaký morální kredit, ale… Stačilo, když jsem slyšel, jak se choval třeba při jednom zápase s Ústím nad Labem. Jeho tehdejší trenér Miloš Hořava mi potom vykládal, jak se na něj pan Sedlák sápal. To je absurdní. Elita Jihlavy, zastupitel – a chová se jak nějaký Franta z Horní Dolní. Ale on je podobná povaha jako pan Augusta. Když jsme kvůli nim skončili a on se ujal pozice jednatele, po pár dnech oslovil Kaniho (Petra Kaňkovského – pozn. red.): Pojď to dělat se mnou. A můžeš zároveň i hrát! To mluví za všechno.

Když jste zmínil, že se současnými zkušenostmi byste už ledacos udělal jinak. Šel byste šéfovat Dukle znovu, pokud by byla možnost?

O tom jsem nepřemýšlel. Vždyť ani nevím, jak je v současné době Jihlava silná ekonomicky, jak stabilní klub je. Jestli je možné dostat ho někam, kde bychom si ho všichni přáli vidět. Tohle ostatně vidím jako kouli na noze. Spousta lidí pořád vidí Duklu jako špičkový klub, přitom situace je úplně jiná. Pokud to není podložené ekonomickou stránkou, nemůže člověk dokázat, co by chtěl. Proto nevím, jestli bych byl ochoten do toho jít.

A kdyby přece jen ano, za jakou politickou stranu?

(směje se) Erotická iniciativa skončila, tak bohužel… Asi za žádnou.

Po odchodu z Jihlavy o vás delší dobu nebylo slyšet, čemu jste se věnoval?

Od hokeje jsem šel na chvíli úplně pryč, dělal jsem manažera zahraničního obchodu v jedné brněnské firmě. Ale minulou sezonu už jsem zase trénoval ve druholigové České Lípě. A teď jsem v Liberci, jak už jsem zmínil. Mezitím jsem s Jardou Liškou vedl i nároďák akademiků, jezdím na hokejové školy v Rusku… Tyhle aktivity jsou pro mě takový balzám na hokejovou duši.

Trenéřina vás naplňuje nejvíc?

Určitě. Ale vždycky se snažím vnímat i všechny věci kolem. Proto pro mě byla Jihlava velká zkušenost, spoustu věcí jsem poznal z jiné strany. A hodně mi dává také angažmá v Liberci, kde jsou na české poměry nadstandardní podmínky. Tam je to opravdu organizace se vším všudy. Naopak když vidím některé jiné kluby, jsou to spíš spolky. Nevím čeho, ale spolky.

Maličko si do vás rýpnu – poslední dobou jste nikde dlouho nevydržel, na každé štaci jste byl zhruba jen rok. Kde tedy vidíte sám sebe za dalších dvanáct měsíců?

(usmívá se) To opravdu nevím. Žádný trenér vám neřekne, kde za rok bude.