Speciál o dobrovolných hasičích v České republice
Budějovice, druhé největší sídlo na Třebíčsku, bývaly české. Ovšem koncem 18. století se začaly poněmčovat. Německá menšina postupně získala významné pozice v hospodářské sféře i na radnici. Když přišel v druhé polovině 19. století trend zakládání obecních hasičských sborů, nezbylo Budějovickým nic jiného, než při zrodu v roce 1874 přistoupit na německé velení, byť s řadou českých příslušníků.
„Vnitřní pnutí“ vyvrcholilo v roce 1899 vznikem českého dobrovolného hasičského sboru. Konkurenční prostředí sice přinášelo snahu být lepší, než ten druhý, ovšem taky méně peněz do obou kas.
Jak to bývá, některé věci se prostě vyřeší samy. V roce 1918 s pádem mocnářství zanikl i německý hasičský sbor v Budějovicích a od té doby se lidé svatého Floriána mohli plně věnovat tomu nejpodstatnějšímu – ochraně majetku obyvatel a pomoci bližním.
„Traduje se, že se hasiči každé pondělí scházeli v hospodě u Mottlů na náměstí, odkud odcházeli do hasičského skladiště ke cvičení. Tradice pondělků zůstala do dnešních dnů,“ prozradil v almanachu současný starosta Sboru dobrovolných hasičů Moravské Budějovice František Svoboda.
Éra první republiky přinesla některé převratné technické novinky. Například v roce 1929 bylo svépomocí členů sboru zavedeno do bytů zvonkové poplachové zařízení. V roce 1935 se zdejší hasiči dokonce zmohli na automobilovou stříkačku značky Tatra.
V poválečné činnosti mají Budějovičtí jeden nenápadný, ale pro naši dobu tak příznačný detail. V sedmdesátých letech se začali přátelit s partou hasičů z jugoslávské obce Visoko. Počátkem devadesátých let ovšem kontakt mizí. Za všechno může občanská válka, která zásadním způsobem nevratně změnila osudy tamních lidí.
Dnes má budějovický SDH 92 členů. Z nich je oficiálně 12 zapojeno v jednotce sboru dobrovolných hasičů obce. Ročně asistují průměrně asi u třicítky požárů a bezpočtu technických zásahů, jako je pomoc při stále častějších záplavách a polomech, při sněhové kalamitě a podobně.
