×

Galerie: Chytám krokodýly rukama. Osvědčilo se to

Zuby má krokodýl konžský asi centimetr a půl dlouhé a jsou ostré. Krokodýl má pevný stisk a když kousne, tak ještě škubne hlavou. Pokousání od něj by nebylo nic příjemného.

Kompletní expedice včetně nosičů a průvodců najatých v tamní vesnici.

Tábor uprostřed pralesa.

Expedice Václava Gvoždíka chce dokázat, že krokodýl konžský je jiným druhem než krokodýl čelnatý.

Václav Gvoždík zjišťoval podle fotografií u místních vesničanů, jestli oba druhy rozlišují a také na kterých lokalitách se nacházejí.

Václav Gvoždík se sbírkou krokodýlů konžských. Jeho nsahou je dokázat, že jde o nový, zatím neuznaný, druh krokodýla, který je neprávem považován za krokodýla čelnatého.

Jediným společníkem a kolegou z Česka byl pro Václava Gvoždíka student doktorand Matej Dolinay.

Přestože jsou krokodýlové oficiálně chráněni, stávají se častou součástí jídelníčku místních lidí, kteří nepohrdnou ani dalšími pralesními zvířaty včetně opic.

Cesta pralesem není nic snadného. Krom nebezpečných velkých savců, jako jsou pralesní sloni či buvoli, můžete narazit také na jedovaté hady nebo se snadno ztratit.

Krokodýli chytá Václav Gvoždík v noci a pouze rukama. V případě větších jedinců si vezme na pomoc jen kožené rukavice. S vrhací sítí by v hustém porostu nepochodil.

Krokodýl konžský měří zpravidla jen něco málo přes metr. I to by mohl být důvod, že se na tohoto trpaslíka mezi krokodýly v posledních sto letech zapomnělo.

Krokodýl konžský měří zpravidla jen něco málo přes metr. I to by mohl být důvod, že se na tohoto trpaslíka mezi krokodýly v posledních sto letech zapomnělo.