Situace je o to komplikovanější, neboť z obou skupin nejnižší krajské soutěže sestupuje jistojistě minimálně pět týmů. Jenže počet ještě není konečný. Sestupové karty zatím rozdala jen druhá liga, což znamená maximální počet sestupujících z MSFL a divizí. A tam ještě rozhodnuto není. Právě v závislosti na divizi může do okresů celkem spadnout až sedm týmů.

Třebelovice sice ještě odepsané nejsou, ale v závěru sezony budou muset hodně zabrat. „Nic jsme nezabalili a na klucích není vidět, že by nechtěli, žádné hlavy dole,“ hlásí trenér Bohuslav Veverka.

Jeho tým už nemá osud ve svých rukou. „Budeme dál bojovat, a kdyby se nám nepodařilo udržet, tak chceme zbylé zápasy aspoň vyhrát,“ má jasno třebelovický kouč.

Herní projev jeho týmu přitom není nejhorší, ale nedostavují se výsledky. „Jsme jako horolezec, který vylezl nahoru, ale nemůže překonat poslední úsek,“ komentuje trenér Třebelovic.

V loňské sezoně patřily Moravské Budějovice (ve žlutém) do skupiny Střed. Fanoušci tak mohli sledovat atraktivní krajská derby. Od podzimu mají Žihadla opět hrát převážně severomoravskou skupinu.
Druhá liga opět mění složení skupin. Žihadla se vrací na východ

Tým přes zimu výrazně oslabil o špílmachra Marka Mácu, který zamířil do divizní Velké Bíteše. „Co si budeme nalhávat, chybí nám. My se musíme učit hrát nový herní styl a to bez něj. Dá se říci, že teď máme jiné mužstvo,“ vysvětluje Veverka a dodává: „Ještě jsme spoléhali, že se nám po skončení florbalové sezony vrátí Rakušan, ale v Radešínské Svratce se zranil. Myslím, že s ním v sestavě bychom udělali bodů víc.“

Úzký kádr je další příčinou neúspěchu. „Je to nemalý problém, když je nás málo. Není kam sáhnout a sestava se dolaďuje za pomocí dorostenců nebo veteránů. I když musím říci, že kluci, co dostávají příležitost, se snaží a pomáhají nám.“

V o něco lepší situaci se nachází Hartvíkovice. Tým, který loni na místo z kraje odstupujících Čáslavic postoupil ze druhého místa v okresním přeboru, v odvetné části sezony dvakrát vyhrál a stejněkrát remizoval. Tím si svěřenci Luďka Hadraby prozatím udrželi alespoň 12. místo z podzimu, které může stačit na záchranu, ale i nemusí. „Komplikace nastala už o víkendu, kdy jsme domácí zápas s Rapoticemi nezvládli za tři body. Odskočil nám Měřín, kam teď jedeme,“ posteskl si hartvíkovický lodivod Luděk Hadraba.

Jeho svěřenci ale na rozdíl od Třebelovic na jaře získali více bodů. „Podařilo se nám vyhrát ve Štěpánově nebo s Velkým Beranovem. Měli jsme utkání, která jsme prohráli smolně, na druhou stranu jsme v jiných zápasech se štěstím, ale i ke smůle remizovali,“ ohlíží se za dosavadním průběhem jara trenér Hartvíkovic.

Ten má výhodu v širším kádru. „Chybí nám v průměru pět hráčů na zápas a pokaždé hrajeme v jiné sestavě. Jsem rád za ty kluky, že nám nikam neodešli. Přitom pro některé z nich před tím nebylo místo ani na lavičce a teď mám kam sáhnout. Máme zraněné i distancované, a tak dostávají příležitost hráči z širšího kádru,“ pochvaluje si šéf hartvíkovické lavičky.

Tým, který ještě předloni hrával III. třídu, je nezkušený. „Bylo toho na nás v posledních letech moc, dvakrát po sobě jsme postoupili a na podzim si zvykali na tuto soutěž. Všechno bylo o moc rychlejší, dostávali jsme lekce a sbírali zkušenosti. Teď se nám podařilo zlepšit a na naší hru se dá koukat,“ podotýká Hadraba.

Marek Buš.
Zámek v Náměšti čekají dvouleté opravy. Nejhodnotnější části se rozpadají

Ani jeho celek nemá boj o záchranu ve svých rukou. „Nemůžeme se už spoléhat jen sami na sebe. Musíme zbylé tři zápasy vyhrát a uvidíme. Snad nám někdo pomůže a z divize sestoupí co nejméně týmů z Vysočiny,“ přeje si hartvíkovický kormidelník a jedním dechem dodává: „Chceme soutěž udržet, i když nemáme všechno ve své moci.“