Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jezdil jste poslední roky za rodiči často?
Když jsem trénoval na Slovensku, časově mi to moc nevycházelo. Do Čech jsem moc nejezdil, byli jsme tam celá rodina. Vyšlo to jen párkrát, ale to jsme střídali Humpolec s Prahou.

Loni na podzim už jste byl bez trenérského angažmá. Vydělali na tom rodiče v počtu návštěv?
Určitě ano, ale na nějaké časté návštěvy to stejně nebylo. Víkendy jsem míval plné. Proto to většinou fungovalo tak, že manželka s dětmi jela k rodičům a já zůstal v Praze. Obcházel jsem si fotbaly.

Jste proto nyní rodičům vzácný?
Myslím si, že ano. Poslední dobou jsme většinu věcí řešili po telefonu. Teď jsme sice u rodičů manželky, do Humpolce ke těm svým to mám kousek. Proto si to užívám. Minulý víkend jsme byli s tátou na kolech.

Také v dalším ročníku krajské 1. A třídy na sebe opět narazí fotbalisté Radešínské Svratky (v modrém) a Moravce.
Pro nás je to plus, usmál se kouč Černý

Poslední týdny vám tedy změnily nastavení v osobním životě. Jakou proměnou prošel ten pracovní?
Absolutní. Z minuty na minutu všechno, na co jsem byl zvyklý, skončilo. Připravovali jsme se s reprezentací na kvalifikaci na Euro devatenáctiletých. Měl jsme diář absolutně plný, volných dnů v něm moc nebylo. Ono se to nezdá, a ani sám jsem si to dřív nemyslel, ale u národního týmu je spousta práce. Není to jen o sledování zápasů, ale jezdíme do klubů, jednáme s trenéry i hráči samotnými. Patří k tomu i různé přednášky. S kolegy děláme pro svaz ještě mentory trenérských licencí. Bylo toho hodně, ale už se těším, až se to vrátí zpět.

Asi teď hodně času strávíte u počítače. Je to tak?
Přesně. Momentálně bych svou práci napasoval do nějaké sportovně manažerské funkce. Připravuji, co se dá. Sleduji zápasy, stříhám videa, pokračuji v budování kontaktů, rozšiřuji si rozhled.

Váš syn hraje za žáky Sparty. Máte teď čas se mu více věnovat po fotbalové stránce?
Konečně jsme spolu každý den. Chodíme si zahrát a moc mě to baví. U něj, a u malých dětí obecně, je hned vidět velké zlepšení. Trochu mu chybí kolektiv, proto jsem rád, že s námi chodí i synovec.

Občas potomci s rodiči ve sportu válčí. Syn vás na hřišti poslouchá?
Je jasné, že pro něj nejsem na hřišti taková autorita jako trenér v klubu. V tom ale není jiný. Když mě trénoval táta, bojovali jsme spolu. Otec jako trenér to má hodně složité. Nějak to ale zvládáme. Snažím se s ním dělat věci zábavné, aby měl z našich společných tréninků dobrý pocit. Co neumí, ať si řeší trenér v klubu. (smích)

Marek Heinz v dresu divizních Všechovic v zimní přípravě
Heinzův comeback zastavil koronavirus. Zkusím to ještě jednou, slíbil

Jak jinak vyplňujete volný čas?
Hodně si stahuji zápasy týmů, které nejsou až tak moc známé, ale pro mě jsou něčím zajímavé. Zrovna dnes jsem koukal na Real Sociedad. Líbí se mi i Leeds United, kde trénuje Marcelo Bielsa. Pak jsem také hodně aktivní na sociálních sítích. Snažím se přihlašovat do různých webinářů. Poslouchám názory na fotbal, poslední dobou mě hodně chytla statistika hry. Samozřejmě se snažím být víc s rodinou a hýbu se.

Zmínil jste výlet na kolech. Jakým sportům se teď aktivně věnujete?
S karanténou jsem začal víc cvičit tabatu. Mám rád hodně sportů, ale nejvíce času strávím právě na kole. Hodně jsem si přidal, v takové formě jsme nebyl pět let zpátky.

Patříte tedy mezi ty, kteří teď sportují více než dříve?
Je to tak. Mám víc času sám na sebe. Když běží fotbalová sezona, je všechno v obrovském letu. Volna mám málo a přednost má rodina. Maximálně se v Praze dostanu na chvíli na pivo. Máme kousek od domu takovou hospůdku, vždycky jsem tam rád třeba i na půl hodiny zaběhl. Chodí tam skvělá parta.