Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přezimuje na čtvrtém místě, a kdyby zvládl derniéru s Hulínem, na lídra ze Šardic by tým kouče Libora Zelníčka ztrácel pouze dva body.
„Jsem spokojený, podzim předčil naše očekávání. S vedením jsem ještě výsledky nekonzultoval, ale tam bude asi taky spokojenost,“ myslí si Zelníček a pokračuje: „Naší metou bylo vyrovnat loňských třiadvacet bodů, každý navíc by byl příjemný bonus.“


Slavit nemůžou


Zisk 31 bodů před jarem staví Třebíč do role jednoho z favoritů soutěže. „Mám motto: Zůstáváme na zemi, do jara jdeme s pokorou. Musíme každý zápas odbojovat, pořád makat na sto procent. Kdybychom začali slavit, tak by přišel pád. Naštěstí s tím zatím problém nemám, kluci na hřišti pracují poctivě.“


Konec podzimu zastihl ve výborné formě. Zelníčkovi se týmu podařilo vtisknout herní tvář, a to přineslo výsledky. „Nesmíme ale zapomínat, že začátek nám herně nevyšel. Výsledky jsme sice uhráli, ale z našeho fotbalu bolely oči. Propadákem byl vložený zápas s Napajedly, kdy jsme si nechali dát vyrovnávací gól v poslední minutě. Do té doby bych vůbec nevěřil, že hráčům bude dělat takový problém připravit se a zkoncentrovat na utkání ve středu.“


HFK však hrál velmi solidně venku a pohoda se přenesla záhy i na domácí zápasy. Ostatně doma prohráli pouze jednou, a to až v posledním kole z Hulínem. „Bezprostředně po zápase jsem byl naštvaný. Byli bychom od Šardic dva body, ale to už by byl výsledek z říše snů,“ uznává Zelníček.
Podle jeho slov absolutní her ní pohodu odstartovalo vítězství 3:2 v derby ve Žďáru. „To bylo v době, kdy oba týmy byly na tom v tabulce dobře. Na obou stranách se hrálo uvolněně, ne křečovitě. Vyhrát mohly oba týmy, byl to zajímavý zápas. Potom už se na naši hru dalo dívat.“


Místo Rájce Líšeň


Třebíč potom začala i střílet góly, což byla její největší slabina. Začala hlavně fungovat spolupráce útočníků Pospíchala a Karáska. Defenziva na čele s vynikajícím gólmanem Michalem Beerem si totiž zaslouží podtrženou jedničku.


„My jsme jen ve výjimečných situacích hráli na jednoho útočníka. Na hřišti silných týmů a ve Ždírci, kde nám hodně záleželo na výsledku. Z herního systému 4 – 4 – 2 chci vycházet i na jaře, napadání soupeře bude však přiměřené. On by každý trenér chtěl hrát ofenzivně jako Barcelona, ale realita bývá jiná,“ přiznává Zelníček.

Na jaře ale bude muset splnit větší očekávání, s jídlem samozřejmě roste chuť. „Už v průběhu podzimu byla vidět na funkcionářích změna. Místo výsledků Rájce-Jestřebí nebo Napajedel začali sledovat, jak hrály Líšeň, Šardice nebo Hulín,“ usmívá se Zelníček a dodává: „Všechno ale bude odvislé od posil a doplnění kádru. Mám svoje představy, vytipoval jsem si hráče do každé řady, jenže to je otázka financí. Není to jednoduché, ale v týmu musí být konkurence. Pokud nebudou hráči pod tlakem, že jsou nahraditelní, tak jejich výkonnost bude stagnovat.“