Odvolání vás asi moc nezaskočilo…

Co si budeme nalhávat; po takových výsledcích to bylo nezbytné, nějaký impulz prostě musel přijít. Dostal jsem několik šancí na reparát, ale bylo to pořád stejné. Tak to bohužel je, a nic s tím už nenadělám.

Jak si vysvětlujete, že klub bažící po třetí lize má najednou záchranářské starosti?

Hraje v tom roli hned několik faktorů. Jako hlavní příčinu bych označil letní změny v kádru. Odešli Michalové Vejmelka a Pacholík a Aleš Pacák. Ti první dva jmenovaní byli vlastně tahouni, byli symboly té střední generace, od které si představuji, že by měla být základním pilířem mužstva. Ostatní kluci jejich věku na sebe tu zodpovědnost nepřevzali.

Do týmu se ale vrátil velezkušený Ivo Koníř, v podstatě symbol novodobé éry klubu…

To bezpochyby, ale musím se na to dívat reálně. Pacholík je hráč v ideálním fotbalovém věku, kdežto Koníř už je za zenitem, tak to prostě je.

Pacholíkovu odchodu do Rakouska se asi zabránit nedalo…

Podmínkám v Rakousku prostě nemůžeme konkurovat. Na druhou stranu Michal s námi svůj odchod konzultoval. Částečně jde i o naši chybu, že jsme neodhadli situaci a mysleli, že ho nahradíme.

V podstatě jste přišel i o brankáře Michala Beera, který kvůli zaměstnání od léta téměř vůbec netrénuje…

Když se podívate na počet inkasovaných branek před rokem a současnost, něco na tom bude. Michal byl v minulosti oporou a jasnou jedničkou. Teď třeba přijel jen na zápas a já cítil, že už mužstvo není nakloněno na jeho stranu.

Jakože je proti němu?

To ne. Ale když máte v týmu dva gólmany, jeden z nich poctivě trénuje a pořád je v kolektivu, druhý vůbec, tak je jasné, kdo musí dostat šanci. A kluci už si prostě zvykli mít v brance Míru Rouska.

Jaké byly ohlasy kabiny na vaše odvolání?

Pro mě pozitivní. Vycítil jsem z nich, že většina kluků byla ráda, že jsem je nějaký čas trénoval. Ale víte, jak to je, když vedete dvacet lidí, všem se nezavděčíte. Odcházím hodně ponaučený.

V čem třeba?

Mám teorii, že ideální doba u mužstva je rok a půl. Pak už jste takový okoukaný a není to ono. Ale je to jen můj názor, nemusí to být zákonitost.

Plánujete si teď od trénování odpočinout?

Spadlo ze mě takové to napětí. Dneska si říkám, že mám doma dvě malé děti, kterým se chci víc věnovat, chystám se rekonstruovat dům, takže se bez fotbalu chvíli obejdu, ale víte, jak to chodí. Přijde zajímavá nabídka a všechno může být jinak. (smích) Ale nejdřív na jaře.

Třebíč teď čeká záchranářský souboj v Novém Městě, možná klíčový zápas podzimu…

Já doufám, že se konečně chytne a bude to mít vzestupný trend.