Bavit se s ním o dohrání jarní části soutěže ale moc smysl nemá. „Netuším, jak to dopadne. Budeme rádi, když se dohrají alespoň odložené zápasy z podzimní části,“ odhadl. Ještě větším pesimistou je trenér Koněšína a na podzim i Třebíče Petr Kylíšek. „Můj názor je takový, že letošní sezona je ztracená,“ uvedl.

Na lavičce Náměště působí jeho synovec a jmenovec. Roky se potkávali na chalupě a vedli spolu hodinové debaty o fotbale. Teď pomalu ztrácejí téma. „Byl jsem na chalupě, protože jsem potřeboval ořezat stromy. Petr tam přijel, tak jsme chvíli povídali. Říkal mi, jak moc mu fotbal chybí. Že ale proti opatřením nepůjde, kluky na žádné tréninky svolávat nebude,“ vyprávěl.

Také Daniel Poul vídá spoluhráče minimálně. „Spíš si píšeme přes messenger. Kluci mi chybí,“ sdělil. Udržuje se běháním jako většina fotbalistů. „S kluky už jsme si dělali srandu, že jsme místo fotbalistů atleti,“ hořce prohlásil. Na běhání má společníka: „Mám psa, který potřebuje hodně pohybu, tak chodí se mnou.“

Podobně to má i sedmatřicetiletý kapitán třetiligové Vrchoviny Lukáš Michal. „V okolí Řečice, kde žiji, si pokaždé vymyslím zhruba desetikilometrový okruh, protože mě nebaví běhat stále stejnou trasu. Když byly podmínky, rád jsem si zalyžoval, doma pak cvičím,“ svěřil se.

Co si budeme povídat, někteří bez fotbalu být nechtějí, takže riskují a hrají i přes zákaz. „Vím o takových. Potkal jsem kluky, byli z více klubů. Říkali mi, že si jdou zahrát někam, kde je nikdo neuvidí. Pak si zalezou do garáže a dají si po pivu. Prostě i taková je doba,“ pokrčil rameny Petr Kylíšek.