Tuto glosu jsem schválně napsal ještě dlouho před začátkem pondělního posledního = rozhodujícího zápasu české fotbalové reprezentace v kvalifikaci na Euro 2024 v Německu. Podle mého názoru, a netajím se jím již řadu měsíců, je totiž úplně jedno, zda s Moldavskem uhrajeme na stadionu v Olomouci potřebný bod a tím se evropský šampionát kvalifikujeme.
I kdybychom vyhráli třeba 10:0, nic to pode mého nemění na faktu, že by se měl trenér Jaroslav Šilhavý od týmu poroučet.
Pomyslnou poslední kapkou (pokud tedy Češi v pondělním večeru senzačně nevybouchnou s outsiderem z nejchudšího státu v Evropě) byla sobotní noční až nedělní ranní diskotéková pařba trojice reprezentantů Brabec, Coufal a Kuchta.
play_fill
Tři členové základní sestavy z pátečního duelu v Polsku jdou dva dny před rozhodujícím duelem kvalifikace „kalit“, navrch před zraky veřejnosti? Skoro to vypadá, jakoby výkladní skříň českého fotbalu chtěla s každým dalším srazem zas a znovu prolomit pomyslné dno!
Co tato kauza vypovídá o poměrech v reprezentačním výběru? Předně to, že všichni hráči, po lidské stránce, rozhodně nestojí za kritizovaným trenérem Šilhavým. Minimálně od zmíněné trojice jde doslova o kudlu do zad. Jakou asi má zkušený kouč autoritu v mužstvu, když mu skupinka hráčů provede v důležitém okamžiku snad nejhorší možné porušení povinností reprezentanta? Také byli všichni tři okamžitě v neděli ze srazu vyloučeni.
S tím souvisí ale i druhý bod. Provinění provedly opory defenzivy Brabec s Coufalem, navrch Kuchta, který byl posledně také v základu. Podle mého to znamená, tak si to vykládám, že je to vyjádření i jejich nesouhlasu s herním stylem, možná rozestavením nebo i složením sestavy.
Výhrady sice mít mohou, ale to je asi tak všechno. On už rozhovor s Vladimírem Coufalem po utkání s Polskem ledacos naznačil. Před inkasovaným gólem podle svých slov nefauloval proto, aby další žlutou kartou nepřišel o pondělní duel s Moldavskem. Tak ona o postup na Euro nehraje česká reprezentace, ale Vladimír Coufal? Doslova šílené vysvětlení! Dovolil by si Coufal něco podobného ve svém klubu, anglickém West Hamu? Tvrdím, že ani náhodou.
A s tím souvisí i poslední věc, která se v Česku táhne dlouhodobě. Neumíme být, čest výjimkám jako jsou trenéři Trpišovský či Priske, na hráče správně nároční. Na co by si jinde nemohli ani pomyslet, si zde troufnou udělat způsobem, který je až zarážející. A účast člena výkonného výboru FAČR Tomáše Neumanna na zmíněném alkoholovém dýchánku celou absurditu události jen podtrhuje. Jakkoliv mi byl dlouholetý trenér českých futsalistů dosud docela sympatický, nyní by měl dostat okamžitého padáka.
Ale ono je to pro dění ve fotbalové asociaci vlastně příkladně vypovídající. Fotbalový národ si přeje změny, ale lidé ve vedení, kteří by je měli dělat, na to vlastně vůbec nemají…
