Byl to hodně překvapivý okamžik. Jen chvíli po vítězném pondělním utkání proti Moldavsku, jímž nakonec po velice klopotné cestě čeští fotbalisté přece jen postoupili na Euro 2024 v Německu, sdělil trenér reprezentace Jaroslav Šilhavý rezignaci na svůj post. Spolu s ním končí také celý realizační tým.
Musím se přiznat, že jeho rozhodnutí mě překvapilo, ale jedině příjemně. Jen málokterý trenér by na jeho místě dokázal učinit podobný krok. Co na jeho místě, Jozef Chovanec něco podobného nedokázal ani po zbabrané baráži na světový šampionát 2002, navrch s týmem plným hvězd.
Opravdu, klobouk dolů. Druhým dechem ovšem musím okamžitě dodat, že pasovat Šilhavého do role nějaké oběti, neřkuli jej snad litovat, je úplně mimo mísu. Jaroslav Šilhavý svou rezignací potvrdil, že je slušným a soudným člověkem. Pokud se ovšem divil zlobě, kterou dávala valná většina fanoušků při pohledu na hru týmu najevo, tak jen potvrdil, že opravdu už nebyl člověkem na svém místě.
Nejpozději od loňského podzimu a nepodařené kvalifikace na loňské mistrovství světa je národní tým na sestupné trajektorii. Mužstvo se trápí s průměrnými či dokonce podprůměrnými mančafty, nemá žádnou herní tvář, nominace i následné základní sestavy vyvolávaly pokaždé velké spousty otazníků. Pomyslnou poslední kapkou byla sobotní noční "párty" trojice Coufal, Brabec a Kuchta.
Kdo místo Šilhavého? Trošku se obávám jména, které slyším stále častěji. Vítězslav Lavička má prý zkušenosti a je to prý korektní a slušný člověk. Jakoby korektnost a slušnost byla nějakým předpokladem pro výkon funkce! S tím se snad u člověka na takovéto pozici počítá. Je to podobné, jako byste na otázku, proč hrál ten nebo onen hráč odpověděli, že trénuje a chová se slušně.
Nevím, ale Lavička, a tím jakkoliv nechci snižovat či zpochybňovat jeho renomé, mi přijde v bleděmodrém totéž jako Šilhavý. A podobné je to i s dalšími jmény, Ivanem Haškem či Michalem Bílkem. Možná i tím, že jsou vrstevníci, mi přijde velice podobný styl hry, kterou svým týmům ordinují. To znamená sázka na jistotu, spoléhání na formu jednotlivců než nacvičení stylu, který se nebude měnit s každým dalším soupeřem a v neposlední řadě i po nevydařeném utkání pochvala hráčů, kteří zápas odmakali. Jakoby snad na hřišti byli od něčeho jiného!
V tuto chvíli, kdy už je postup na Euro v kapse, bych volil Martina Svědíka z prvoligového Slovácka. Relativně mladý, ale už dostatečně zkušený, k tomu přísný, ale současně dostatečně empatický. Národní tým by v jeho osobě mohl získat kouče na řadu let dopředu. Teď už je míč na straně vedení Fotbalové asociace.
