Příznivý byl i los, tři duely v řadě s týmy, které se zachraňují. Jenže následovaly dvě porážky 1:0 (v Jemnici a na hřišti Vrchoviny) a šestibodový náskok se rozplynul jak pára nad hrncem. Přichází vystřízlivění.
„Kdybychom věděli, proč k tomu došlo, zareagovali bychom. Sám nevím, proč jsme o náskok přišli,“ kroutí hlavou trenér Jiří Hajský.

Tři důvody trenéra

Příčin může být hned vícero.
Důvod první. „Uspokojení. Celou dobu jsme doháněli náskok Ždírce. Najednou jsme měli k dobru šest bodů. Oddali jsme se euforii, je to v hlavách hráčů.“

Důvod druhý. „Hráli jsme dvě utkání na hřištích týmů, které se zachraňují. Nastoupily na nás s hrubou silou, a to nám nesedí. Pořád říkám, soutěž je vyrovnaná a tabulka mate. Třeba zápas ve Ždírci byl pro nás lehčí jak v Jemnici.“
Důvod třetí. „Absence útočníků. Chyběl nám Miloš Neumann, jenž má zlomený nos. Dává góly, rozhoduje zápasy. S jedním hráčem hra nepadá ani nestojí, ale je pravda, že jiného takového hráče nemáme. V Novém Městě šel na hřiště v průběhu, ale to bylo spíš takové zoufalství. Miloš nemůže do souboje, musí vynechávat hlavičkové souboje.“

Hartvíkovické fotbalisty čeká nedělní reparát. Soupeř je příznivý, Pacov na jaře strach rozhodně nenahání. „Jenže je to třetí zápas v řadě s týmem, jenž hraje o bytí a nebytí,“ poukazuje Hajský a pokračuje: „Snad ale nezdary zlomíme a zase se uklidníme. v posledních dvou zápasech to nebyly výpadky jednotlivců, prostě se nedařilo celému týmu.“

Bez větších šancí

Hartvíkovice však musí zlepšit zejména ofenzivní část hry. „To je pravda, za sto osmdesát minut jsme si prakticky nevytvořili žádnou velkou šanci. Speciální trénink ale nechystáme, spíš se budu během týdne snažit dostat kluky do psychické pohody,“ uzavírá hartvíkovický trenér Hajský.