„Z gólu jsem měl velkou radost,“ přiznává bývalý fotbalista Mladé Boleslavi a Liberce, kterému v Uherském Hradišti fandila rodina a kamarádi.

Po vstřelené brance jste se radoval. Nepřemýšlel jste o tom, že byste gól nijak neslavil?
Měl jsem radost, že jsem gól dal. Z tribuny jsem slyšel nějaké nadávky. Nebylo to příjemné, ale teď bojuji za Slavii. Snažím se podávat co nejlepší výkony tak, abychom byli co nejlepší.

Měl jste v hledišti hodně kamarádů, známých?
Byla tady nejbližší rodina. Druhou půlku mám bohužel v Praze. Doufám, že můj nejmenší fanoušek se koukal. Myslím si, že zápas prospal, ale jistě měl radost, že dal táta gól. Já jsem rád, že tady byli a že to mohli vidět. Do Prahy se moc nedostanou, protože je to daleko.

Přinesete do kabiny spoluhráčům za gól proti Slovácku nějaké občerstvení?
Zatím jsem nic speciálního nevypsal. Je pravda, že jsem na Slovácku dlouho nebyl. I když před týdnem na Slavnostech vína jsem se tady potkal se spoustou lidí, kteří se na utkání těšili. Snad budou ohlasy pozitivní.

Jak hodnotíte utkání?
Nebyl to jednoduchý zápas. Po reprezentační přestávce jsme chtěli utkání výsledkově zvládnout, což se nám podařilo. Druhý poločas se nám ale moc nepovedl.

Jak se vám Slovácko líbilo?
Slovácko je taky silné na balonu, ale my jsme se snažili hrát naši hru. Kombinovat, míč si posílat, aby soupeř běhal. Myslím, že nám hodně pomohly dvě branky. Po přestávce jsme chtěli co nejdříve přidat třetí gól, aby se zápas trošku uklidnil a abychom mohli zvolnit. Třetí branka sice přišla, ale hra nebyla podle našich představ. Utkání jsme dohráli na takovou údržbu, skoro na půl plynu, což nás příště může mrzet.

Co říkáte na zbytečně vyhrocený závěr?
Na konci zápasu tam byla spousta emocí. Viděli to všichni. Zákroky byly zbytečné. Dál bych se k tomu nevyjadřoval. Nás ve čtvrtek čeká pohárové utkání, snad se dáme do pořádku a bude všechno dobré.

Přece jenom, nebylo to ze strany domácích trochu za hranou?
Občas zápasy bývají vyhrocenější. Kluci ze Slovácka chtěli jít na nás tvrději, ale není důraz jako důraz. Budeme čekat, až někdo někomu zlomí nohu a teprve se začneme omlouvat.