„Vzpomínky mám pořád v hlavě, ty už mi nikdo nevezme. Cesta byla nádherná. Už ani nevím, kolik autobusů s fanoušky nás jelo do Prahy podpořit. Pro mě to ve dvaceti letech byl obrovský zážitek,“ přiznává současný středopolař Osvětiman, který s mateřským klubem slavil také návrat mezi elitu. Autor jednatřiceti ligových startů nyní ve Slovácku vychovává své nástupce. Na starosti má jako hlavní trenér mladší žáky U13.

Jste spokojený s tím, kam jste to v kariéře dotáhl?

Už jsem na to někdy dřív odpovídal. Rozhodně ničeho nelituji. Tak, jak to mělo být, se taky stalo. Určitě si neříkám, že jsem z toho měl vytřískat víc. To, že potom přišly překážky v podobě zranění, to profese fotbalisty obnáší. Je na každém z nás, jak se s tím vypořádá. Já se ale na to nechci vymlouvat. Už je to pryč.

Nosíte v hlavě ještě střípky z památného finále?

Pamatuji si hlavně na skvělou partu, kterou tehdy tvořili současný trenér Osvětiman pan Němčický, Michal Kordula, Tomáš Randa, Aleš Chmelíček, René Formánek, Lukáš Fujerik a další kluci. Na cestě do finále jsme vyřadili ligovou Zbrojovku, Kladno a Ostravu. V semifinále jsme dokonce porazili Slavii, která v novém Edenu poprvé prohrála až s námi. V domácí odvetě jsme před plným stadionem vyhráli 2:1. Škoda toho finále.

Myslíte si, že by současné Slovácko mohlo navázat na vaši spanilou pohárovou jízdu?

Asi se to nepoštěstí každý rok, ale já věřím, že nějaké lepší období přijde. Jak my trenéři, tak i ostatní lidé v klubu pro to musíme dělat maximum.

Jak si užíváte vítěznou jarní sérii Osvětiman?

Vezeme se na vítězné vlně. V každém zápase jsme většinou dominantní, vytváříme si šance, které na rozdíl od podzimu proměňujeme.

I zápas s Bojkovicemi ale ukázal, že to nemáte s nikým jednoduché, že?

Sice je to pouze první A třída, ale pokud k jakémukoliv zápasu přistoupíme špatně, máme problémy. Každý zápas je těžký. Víme, že kvalita je na naší straně a že se většinou projeví, ale pokud nepodáme nějaký standardní výkon, problém máme s každým soupeřem.

Pro vás je I. A třída ideální soutěž?

Já ji hraji prvním rokem, ale jak už jsem říkal, není to jednoduchá soutěž. I když mám něco odehrané a něco za sebou, ale jméno nedělá hráče.

Vyšší třída vás neláká?

My to tady v Osvětimanech máme nastavené tak, že když soutěž vyhrajeme, půjdeme nahoru. Když se ale nepostoupí, nic moc se nestane. Tím, že jsem pracovně vázaný jako trenér ve Slovácku, tak mi to tady maximálně vyhovuje. Někam daleko se mi dojíždět nechce. Navíc nemám čas trénovat pětkrát týdně, i proto jsem zvolil tuto cestu. Jsem s tím srozuměný. Baví mě vychovávat mladé hráče. Takto to mám nastavené, asi se tím nic nezmění.

Trénovat děti jste chtěl od začátku?

Právě že jsem to v hlavě nikdy neměl. Tím, jak jsem tehdy skončil ve třetí lize v Zábřehu, potkal jsem tehdejšího manažera mládeže pana Botka, který mi tuto práci nabídl. Dá se říct, že mě to chytlo. Baví mě to, jsem spokojený. Začal jsem jako asistent, nyní už jsem hlavní trenér u kategorie U13, takže super.

Jak těžké je vychovat z šikovného kluka dobrého fotbalistu?

Je to jiné než v naší době, ale mám štěstí, že moji současní svěřenci jsou hladoví, chtějí se zlepšovat, což je hlavní. Ale je to běh na dlouhou trať. A kdo je třeba v tomhle věku nadstandardní, za tři čtyři roky to může být úplně jinak. Všechno je to o charakteru, poctivé práci a o tom, co chtějí ve fotbale dokázat. Věřím, že můj ročník to má v hlavě nastavené správně. Uvidíme, co z toho vzejde.

Je pro vás jako trenéra velká výhoda, že Slovácko dlouhodobě věří vlastní mládeži a sází na odchovance?

Takhle to máme nastavené už dlouhodobě. Když jsem do toho zaplul, poznával jsem to za běhu. Musím říct, že ve Slovácku se pracuje na velmi vysoké úrovni. Všichni mládežničtí trenéři máme cíl jasně daný. Musíme do prvního mužstva dostat co nejvíce hráčů, abychom v lize měli odchovanců co nejvíce. Nyní více než polovinu kádru tvoří odchovanci, takže tohohle se chceme držet. Když jich bude přibývat, pro klub to bude jedině dobře.

Který z trenérů vás nejvíce obohatil?

Musím zmínit trenéra Berana, který mě vedl od žáků. Dal mi opravdu hodně. Nechci ale opomíjet ani další trenéry, kteří mě nějakým způsobem ovlivnili a něco mi dali. Zásadní trenér pro mě byl také pan Dekař, který mě z béčka vytáhl do tehdejšího druholigového áčka. Byl to takový první krok k tomu, abych se živil fotbalem jako profesionál. Po něm přišli další trenéři, jako byli Mazura, Soukup a další. Každý z nich mi dal něco.