Tři góly Patrika Kučery padly v rozmezí dvanácti minut. Po necelých osmnácti minutách zápasu tak domácí vedli 3:0 a měli zaděláno na vítězství.
Kapitána těšil jeho gólový příspěvek ještě pár dní po utkání. „Dokonce si myslím, že jsem nikdy nedal hattrick. Takže první v kariéře, a hned taková rychlovka,“ prozradil na sebe s úsměvem Kučera.
Rychlý nástup domácích hráče z Herálce zaskočil. „Utkání bylo hodně specifické v tom, že jsme hráli v neděli ráno. To nebyl tradiční čas ani pro jednoho ze soupeřů. Hřiště bylo ještě pokropené rosou, takže to bylo hodně rychlé,“ ohlíží se za utkáním hrdina Havlíčkovy Borové.
Hrací povrch ale byl jen jednou z příčin jasného vítězství domácích. „Měli jsme dobrou rozcvičku, byli jsme hodně namotivovaní. Naopak soupeř přijel jen ve třinácti a nějakých dvacet minut před zápasem. To si myslím hrálo velkou roli, protože vůbec nezachytili začátek,“ pokračuje Kučera.
Jeho branky padly pokaždé z naprosto odlišné herní situace. „První gól jsem dal z nějakých třiceti metrů. To bylo asi také poprvé v životě, že mi gólman dal míč přímo na nohu a já to trefil z takové dálky. Druhý byl z penalty, a třetí po centru ze strany. Bylo to rychlé. Sedmnáctá minuta, a hned jsem trenérovi hlásil, že jdu střídat. Ale nevzal to,“ směje se Kučera, který nakonec odehrál celý zápas.
Na jaře 2022 Havlíčkova Borová ještě účast v 1. B třídě udržela. Vloni ale již truchlila po sestupu do okresního přeboru. Připomeňte si předloňské záchranářské utkání v Habrech:
Fotogalerie: Habry - Havlíčkova Borová
Ještě vloni účastník krajské 1. B třídy se tak přiblížil vedoucímu Herálci na čtyři body. Na druhý Golčův Jeníkov má manko poloviční. Oba zmíněné celky čeká o víkendu vzájemný duel. „Samozřejmě si budeme přát v tomto utkání nerozhodný výsledek,“ netají Kučera.
V případě výhry v domácím utkání s Dlouho Vsí by se tak mohli hráči z Borové ještě více přimotat do souboje o postup. „Nemáme úplně ambici nebo jasný cíl postoupit do 1. B třídy,“ tvrdí Kučera. „Je ale jasné, že chceme vyhrát každý zápas. Máme mladé hráče, hodně dorostenců, takže spíš procházíme jakousi přestavbou týmu. Pochopitelně bychom chtěli soutěž vyhrát. A co se bude dít potom se teprve uvidí.“
Srdeční záležitost
Patrik Kučera s fotbalem začínal v pěti letech v Havlíčkově Borové. „Ve dvanácti jsem šel do Chotěboře, od šestnácti jsem hrál v dorostu Havlíčkova Brodu, později v Chrudimi, kde jsem vydržel do devatenácti let. Potom jsem hrál nějakou ve Ždírci nad Doubravou kraj,“ ohlíží se za svojí kariérou čtyřiatřicetiletý hráč, jenž ani ve Ždírci neukončil své fotbalové putování. „Během studií na vysoké škole jsem se vrátil do Borové, protože jsem neměl na fotbal tolik času. Po návratu do Ždírce jsme vyhráli přebor a postoupili jsme do divize. Tu jsem hrál dva roky.“
Patrně poslední přestup přišel poměrně nedávno. „Nyní jsem čtvrtou sezónu zpátky v Havlíčkově Borové. Pamatuji v klubu 1. A i 1. B třídu. V á třídě jsme hrávali docela nahoře,“ vzpomíná Kučera s tím, že pro něj již harcování po klubech definitivně skončilo. „Mám k tomuto místu vztah. Vyrůstal jsem tady, v Borové mám rodiče, bydlím v sousední vesnici, kde mám rodinu. Takže je už mi tak trošku jedno, jestli tady budu hrát okres nebo kraj. Je to prostě taková srdeční záležitost. Vychováváme mladé hráče a bavíme se fotbalem,“ vyznává se.
Jak Deníku prozradil vedoucí týmu Karel Tonar, v Havlíčkově Borové mají v mužích na zápasy k dispozici osm až devět dorostenců, pět až šest jich nastupuje v základní sestavě.
Jistě příjemná záležitost pro zkušeného hráče. Může rozdávat míče mladým, kteří zbytek odběhají. Nebo ne? „Kdepak, kolikrát toho naběhám víc než oni,“ znovu se rozesměje Kučera. „Jsou to mladí, v mnoha případech i nepříliš ostřílení kluci. Řada z nich začínala s fotbalem později, protože v mládežnických kategoriích nehráli. Je vidět, že jim občas chybí i některé základní fotbalové věci. Ale v týmu je díky tomu velmi zajímavé spektrum lidí. Těší mě, že máme hodně dorostenců. V Borové je obecně hodně mládeže, o fotbal je tady zájem, což je pro jeho budoucnost tady jenom dobře.“
Načítám tabulku ...