Žádost o ruku neproběhla v hospodě, ale v přírodních kulisách Adršpašských skal. Možná to viděl i bažant…

Potom už se začala řešit svatba. S nápadem obřadu na fotbalovém hřišti nepřišel fotbalista. Ani žádný z jeho kamarádů. „Covid nám plány pořád měnil, až snoubenka přišla a řekla, že když hraju tolik let fotbal a v týmu jsme taková super parta, chce se vzít přímo na trávníku,“ přiblížil Svoboda.

Přípravy na životní okamžik rázem nabraly na obrátkách. „Byl jsem úplně nadšený a najednou se o svatbu zajímal. Už jsem to pak měl víceméně ve své režii,“ smál se osmadvacetiletý hráč.

Jako rozený středopolař ukázal na místo činu ve středovém kruhu, autem by dojel až na trávník a k oltáři ho navedl špalír spoluhráčů v týmových dresech. A poprvé by se novomanželé políbili nikoli pod slavobránou, ale před fotbalovou kasou. „Kopl bych na nevěstu samozřejmě i penaltu, kterou bych jistě proměnil,“ vysnil si kapitán mužstva Svoboda, jenž dres Litohoře obléká už víc než sedm let.

Svatební taktiku jak z Okresního přeboru ovšem v akci nakonec nevyužil. Proti nebyl soupeř ani rozhodčí, nýbrž vyloženě nesportovní podmínky.

„Na fotbaláku jsme měli všechno nachystané, ale přes noc stany odnesl vítr, všude bylo mokro, a proto jsme se nakonec vzali na radnici,“ pravil Svoboda a s vděčností dodal: „Všechno ale dobře dopadlo, kluci pak na hřišti dali věci dokupy a škody vzali na sebe.“

/// Jak vypadají fotbalové sňatky? Příhody i fotky najdete v části věnované epizodě Svatba, která vyjde 7. března v Deníku ///