Jan Sklenář se fotbal už jen baví. „Jsem po operaci kolene, takže si dohrávám kariéru ve čtvrté třídě,“ přiznal pro Deník.
Přitom má z mládežnických let zkušenosti i z celostátních soutěží. „Začínal jsem ve Vrchovině, potom jsem hrál ve Žďáru, v Křižanově a nyní jsem v Bohdalci,“ přibližuje svoji kariéru. „Za Vrchovinu jsem hrál první žákovskou ligu a v dorostu divizi.“
I po letech dokáže svoje fotbalové přednosti prodat. Jako například v neděli. Zřejmě důkaz výborné letní přípravy, že? „To určitě,“ rozesměje se upřímně Sklenář. „V téhle soutěži je to častější, že v ní padá hodně gólů,“ nepřeceňuje svůj střelecký výkon.
S Jiskrou Bohdalec ani nemá žádné velké ambice. „My si chodíme jenom tak zahrát. Mladí kluci u nás na fotbal kašlou, takže se scházíme ve standardním počtu třinácti čtrnácti lidí. Pořád dokola každý rok. V pátek se sejdeme na trénink a o víkendu zápasy,“ prozrazuje fotbalovou rutinu Sklenář.
Mimochodem. Toto je v klubu velmi frekventované příjmení. Jan kromě svých fotbalových předností pomáhá Jiskře i jako sekretář. V zápise o utkání ale najdete i Adama (hráč, proti Tasovu střídal na závěr duelu), Pavel (působil jako asistent rozhodčího) a Stanislav – vedoucí týmu. „Pro mě to jsou všechno jmenovci. V naší vesnici je nás tady takový klan rodin. Pavel se Stanislavem jsou bratři, Adam je kluk z vedlejší vsi,“ uzavírá netradiční povídání Jan Sklenář.
