Této výpovědi pak jde naproti. Ve stávající sezoně je trenérem hned dvou týmu: HFK Třebíč v krajském přeboru a Koněšína v okresním přeboru Třebíčska. „Skloubit dohromady se to dá. Ostatně co bych jiného dělal. Vnučky si užiju dopoledne a odpoledne bych už byl doma otrávený,“ směje se.
Kylíškovy aktivity sleduje samozřejmě i jeho okolí. „Je zajímavé, že když se daří, tak je ticho po pěšině. Když se neděle nepovede, tak mi to dají všichni sežrat. Stalo se, že jsme v sobotu prohráli v derby v Náměšti 4:0 a o den později jsme v Koněšíně dostali šestku. To mi chodila jedna zpráva za druhou, to snad bylo lepší mobil vypnout a někam zahodit.“
Logicky přednost v trénování má HFK. „V Koněšíně je to takový relax. Paradoxně tam fotbalem žijí víc, pro vesnici je nedělní fotbal zábava. I když se teď nedaří, tak fanoušci hráče nezatracují,“ všímá si rozdílného tlaku Kylíšek.
Ten ostatně není v trenérské dvojroli poprvé. Už v předloňské sezoně seděl rovněž na dvou židlích. Po celou sezonu trénoval prvoátřídní Kouty, na poslední tři kola pak v Třebíči převzal žezlo od Vladimíra Hekerleho.
Ať tak, nebo tak, na lavičce s davem rozhodně nesplývá. To dokazují i slova některých fanoušků v Moravských Budějovicích, kde Kylíšek rovněž působil. „Nás tak fotbal úplně nezajímá, těšíme se ale na hlášky trenéra Kylíška.“
