Sobotní protivník celku z Třebíčska působí na jihu Čech v krajské 1. B třídě, tedy o dvě patra níž. V první půli se, alespoň co se výsledku týká, tento rozdíl příliš neprojevil.
Do poločasové přestávky šly Okříšky s nejtěsnějším jednobrankovým náskokem. „Ačkoliv hraje Buk v 1. B třídě v horních patrech tabulky, ten výkonnostní rozdíl dvou soutěží byl přece jenom znát,“ všiml si trenér Okříšek Vladimír Hekerle.
Výkon svěřenců hned od prvních okamžiků zápasu jej potěšil. „Po tak dlouhé době, kdy se nehrálo, byla kvalita hry poměrně solidní,“ pochvaloval si.

K tomu přispěl také hostující tým, který rozhodně nehrál žádného zanďoura. „Obě mužstva se snažila hrát aktivně, především v prvním poločase šlo oboustranně o velice kvalitní utkání,“ připomněl.
Styl hry, který Hekerle od svého celku požadoval, se dostavil. „Něco jsme si k tomu před začátkem zápasu řekli. Potěšilo mě, že kluci prakticky všechny pokyny splnili. Nejdůležitější byl ovšem fakt, že jsme si konečně zahráli fotbal,“ zdůraznil.
Ačkoliv mužstvu z jihu Čech po pauze výrazně docházely síly, nebyla střelecká kanonáda Okříšek ve druhém dějství pouze o tom. „My jsme měli vyložené příležitosti už v první půli, jenže v ní jsme proměnili pouze jedinou. Byla to shoda okolností, těch branek jsme mohli dát několik už do přestávky,“ komentoval.

Střelecký apetit hráčů ovšem zkušeného kormidelníka těšil. „To je jasné, každý trenér je rád, když to jeho svěřencům střílí. Také pro kluky to určitě musí být povzbuzením do dalších tréninků,“ věřil.
Ani obavy z možných zranění, především těch svalových, se naštěstí nenaplnily. „Z toho jsme, celkem logicky, měli trošku strach. Dlouho se nehrálo a riziko možných problémů je tím pádem daleko větší, než kdyby byli kluci v pravidelném zápřahu,“ naznačil Hekerle.
Další zápas, který by měl být v červnovém přípravném bloku rovněž posledním, sehrají fotbalisté Okříšek opět doma. V sobotu vyzvou od 15 hodin divizní Slavoj Polná.