Velezkušený fotbalový trenér ze Žďáru nad Sázavou vedl v průběhu své bohaté kariéry několik klubů v Kraji Vysočina, současně ovšem při práci s mládeží také vychoval hned několik fotbalistů, kteří to dotáhli až do ligových soutěží. „Utíká to jako voda,“ usmíval se Machatka.

Jak se cítíte jako čerstvý sedmdesátník?
Cítím se dobře, ani mi to nepřijde. Naštěstí už se nyní může trénovat na hřišti, tak je to hned lepší.

Na webu FC Žďas Žďár, vašeho osudového klubu, se nyní objevuje vzpomínkový seriál z osmdesátých let minulého století a působení klubu ve druhé národní lize. Tu jste zažil jako hráč i trenér, vybavily se vám díky tomu nějak vzpomínky?
Určitě jsme si díky tomu na ledacos vzpomněl. Za ty roky člověk přece jen spoustu věcí zapomene. Rozhodně to bylo příjemné.

Jaký byl Vítězslav Machatka coby aktivní hráč?
Byl jsem spíše technický typ fotbalisty. Hrával jsem na kraji zálohy, popřípadě na kraji obrany, někdy i v jejím středu.

Chtělo se už tehdy po krajních obráncích, aby podobně jako dnes, výrazně podporovali útok?
Tolik určitě ne, to se dost změnilo. Jako trenér jsem to ovšem po krajních becích pokaždé chtěl.

Jak se stalo, že jste okamžitě po ukončení aktivní činnosti, ve svých šestatřiceti letech, přesedlal k trenérskému řemeslu?
Už jako hráč jsem si udělal trenérskou licenci, protože jsem uvažoval, že budu trénovat, počítal jsem s tím. Ve Žďáře nás tehdy vedl Radovan Zeman, který mě oslovil, zda bych mu nechtěl dělat asistenta. Jeho nabídku jsem rád přijal.

Později jste FC Žďas ve třetí lize sám vedl, ještě dvakrát jste se pak k týmu vrátil. Trénoval jste ale také Havlíčkův Brod, Přibyslav či Novou Ves. Na kterou z těchto etap vzpomínáte nejraději?
Každopádně na působení ve Žďáře ještě ve druhé národní lize. Předně to byla nejvyšší soutěž, kterou jsem trénoval, navíc tam byli výborní hráči. Ale také v Havlíčkově Brodě to byla dobrá štace.

Čím to bylo, že se ve Žďáře v osmdesátých a na začátku devadesátých let fotbalu tolik dařilo?
Těch faktorů bylo více. Sešla se domácí kvalita, navíc se postupně dařilo dostat na vynikající úroveň mládežnické mančafty. Současně tu ale byla možnost doplňovat tým kvalitou odjinud. Třeba hráči jako Styx, Peška, Mezlík a mnozí další výrazně pomohli.

Zmínil jste kvalitní mládež, na jejímž vzestupu jste se v první polovině devadesátých let jako trenér staršího dorostu výrazně podílel…
Tehdy se sešla výborná generace fotbalistů, kteří dokázali postoupit do druhé dorostenecké ligy. Hráči jako bratři Chmelíčkové, Zedníček, Kántor či Kovačka, to byla velká kvalita. Vždyť se někteří z nich dostali až do mužské první ligy. Byl to možná nejlepší mládežnický tým, co ve Žďáře byl.

Před pár lety jste ve Žďáře chvíli opět vedl dorostenecký tým. Byl to oproti té generaci, kterou jste zmiňoval, velký rozdíl?
Nechci to moc porovnávat se současnou dobu, ale před těmi pětadvaceti lety ti kluci daleko více chtěli, to je jasné. Když jsme postupovali do druhé ligy, odehráli jsme sezonu jen se čtrnácti hráči. Jenže ti kluci chtěli, měli snahu a odhodlání, což je nyní poněkud odlišné.

Čím je to způsobené?
Těch možností je více. Sport už asi není pro mladé takovou prioritou, což tedy nevím, zda je správné. Třeba parta v kabině, ta se až tolik za ta léta nemění, ale hráči jsou v dnešní době přece jen lechtivější a je znát, že se jim tolik nechce.

Poslední roky trénujete Bohdalov, který působí v krajské 1. B třídě. Je ještě nějaká výzva, kterou byste si rád splnil?
Už se fotbalem jen bavím. V Bohdalově mi to sedí, parta tam není špatná, líbí se mi tam. Trénování ovšem pořád beru poctivě, pokud mi zdraví dovolí, nevynechám jediný trénink. Jak jsem už ale naznačil, beru to „sportovně“.

VÍTĚZSLAV MACHATKA
Do Žďáru nad Sázavou přišel v roce 1972, kdy přestoupil ze Zbrojovky Brno. Až do roku 1987 byl hráčem FC Žďas Žďár, kde posléze působil u týmu nejprve jako asistent a posléze také jako hlavní trenér účastníka tehdejší 2. národní ligy. V první polovině devadesátých let vedl starší dorost Žďáru, na přelomu tisíciletí znovu přebral celek mužů. Poté vedl v krajském přeboru Havlíčkův Brod, v letech 2005 až 2007 opět koučoval divizní muže FC Žďas. Po třech letech, kdy trénoval Přibyslav, byl v letech 2010 až 2013 kormidelníkem Nové Vsi. Po působení u dorostu a následně rezervy Žďáru se přesunul na lavičku fotbalistů Bohdalova, kde působí až dodnes.