Sezonu předtím si zhluboka oddychl. Žďár se před pádem do I. A třídy zachránil až v posledním kole. Už o necelý rok později ale slavil triumf, který v soutěži dodnes není překonaný. Velezkušený trenér Jozef Drinka dovedl FC Žďas k postupu do divize s rekordním dvacetibodovým náskokem na druhou Bystřici a vrátil tak do města pod Santiniho Zelenou horou moravskou soutěž, ve které klub působí doposud.
„Povedlo se nám hlavně jaro, vždyť jsme z možných 39 bodů udělali 35,“ vzpomíná na suverénní jízdu Drinka, který i ve svých 77 letech stále trénuje.
Přečtěte si i další článek ze seriálu:
Jak se podařilo udělat z mužstva na padáka suveréna?
Nebylo to hned a ani jsem nečekal, že se nějak rychle ocitneme v tak vysokých patrech. Počátek vidím v posledním kole předchozí sezony, kdy jsme se v Pelhřimově do posledních chvil strachovali o záchranu. Tehdy sami hráči pochopili, že takhle to dál nejde a už v přípravě na následující sezonu změnili přístup. Zásluhou Žďasu se také podařilo vyjednat lepší ekonomické podmínky a klub si mohl dovolit přivést zpět z tehdy třetiligové Bystrce Radima Chmelíčka, tedy konstruktivního hráče s dobrou střelou ze střední vzdálenosti, z jehož nahrávek začal těžit Vojta Zedníček a stal se nejlepším střelcem soutěže. Za klíčový také považuji návrat Milana Trojanoviče, který během podzimu skončil v Bystřici. Tehdy šlo o nejtalentovanějšího fotbalistu v širokém okolí.
V týmu si tedy vše sedlo…
Sešla se tam výjimečná generace domácích hráčů, talentovaných i zkušených. Všichni měli výborný přístup, tréninková účast byla devadesát procent. Hráči měli zájem, byli zapálení, dobře trénovaní. Tím ale neříkám, že to bylo trenérem, ale tím, že chtěli.
Začátek sezony byl ale krkolomný, že?
Všechno šlo postupně. S přibývajícími koly a výsledky nám rostlo sebevědomí, což je pro sportovce asi ten největší doping.
V polovině soutěže jste měli pětibodový náskok na druhý Pelhřimov, který vás na podzim porazil. Nakonec to ale byla poslední prohra v ročníku…
To samozřejmě nikdo z nás neočekával. I pro mě byl Pelhřimov favoritem číslo jedna, ale během jara překvapivě odpadl. My naopak dál vítězili.
… a s dvacetibodovým náskokem soutěž vyhráli. Žďár jste předtím vedl i v jeho slavné éře v 80. a 90. letech minulého století, dalo se to srovnávat?
Každá doba byla jiná. Trénuji 45 let, pamatuji se Žďárem postup do I. A třídy, i do druhé nejvyšší soutěže. Tehdy tady pochopitelně byli i hráči z jiných koutů republiky, naopak v tom roce 2004 se nám postup do divize podařil vyloženě s místními, což má taky svou váhu.
Žďár jste naposledy vedl právě v roce 2004, kdy jste ještě začal divizní sezonu, co se pak stalo?
Měl jsem zdravotní problémy a marodil několik měsíců, mezitím tam nastoupila jiná garnitura a já už se k prvnímu mužstvu nevrátil.
Klub o osm let později postoupil do třetí ligy, kterou hrál dva roky, co jste na vývoj týmu říkal?
Zase to byla jiná doba, bylo tu hodně hráčů z Jihlavy, kteří byli tahouny.
A současná situace?
V týmu je hodně mladých a dle mého názoru i talentovaných odchovanců, což se mi líbí. Na druhou stranu si myslím, že mají potřebnou kvalitu na to, aby se pohybovali v jiných patrech divizní tabulky. Vím, že je tam hodně vysokoškoláků, kteří jsou přes týden pryč, ale to bylo za nás taky. Tehdy se kluci, pokud třeba studovali v Brně, připravovali s nějakým tamním klubem a i když dorazili pak jen na páteční trénink, byli platnými hráči.
Ve Žďáře jste už pak působil jen u mládeže a měl různá angažmá mimo město, včetně toho současného. Naplňuje vás práce s dorostem Radostína nad Oslavou?
I když mám už nějaký věk, pořád nedokážu skončit. (smích) Stále mi ta práce dává smysl, mám radost, když jsou teď čtyři kluci od nás ve Žďáře a jsou tam platnými hráči. Cílem každého trenéra má být vést hráče k tomu, aby se posouvali do vyšších soutěží a toho se stále držím.
Krajský přebor Vysočiny 2004
Týmy krajského přeboru pod lupou Deníku Vysočina
Rozhodnuto, Žďár čtyři kola před koncem slaví postup
Souhrn posledního kola krajského přeboru
Trenérská ikona fotbalového Žďáru Jozef Drinka
Rozhovor s trenérem Jozefem Drinkou
