Vím, že už jste to říkal, přesto se zeptám ještě jednou. Za bylo hlavním důvodem toho, že jste se po pouhé půlsezoně, navíc úspěšné v podobě záchrany divize, rozhodl u fotbalistů Velkého Meziříčí na vlastní žádost skončit?
Sice jsem si začal v průběhu jara budovat tým na příští sezónu, ale boj o udržení až do konce mě stál mnoho sil a rozhodl jsem se proto nepokračovat. Navíc kvůli pracovním povinnostem nemůže pokračovat můj asistent Láďa Němec, což byl v konečném rozhodování pro mě také důležitý faktor. Velkému Meziříčí přeji samozřejmě jen to nejlepší, protože je to můj srdeční klub. Věřím, že v další sezoně se bude pohybovat ve vyšších patrech tabulky. Kluci začnou od nuly a nebudou pod takovým tlakem. Myslím, že jsou natrénovaní dobře.
Záchrany se vám podařilo dosáhnout už dvě kola před koncem, ale především začátek jara nevypadal, herně i výsledkově, po nepříliš úspěšné zimní přípravě, zrovna růžově?
Kádr oproti podzimní části velmi obměnil, proto bylo obtížné najít rychle herní „společnou řeč“. Domnívám se, že v tomto směru jsme měli asi nejméně výhodnou pozici z ohrožených mužstev. Musím ale poděkovat vedení klubu, že na posílení v zimě pracovalo až do posledního termínu přestupů.
Spousta změn byla zřejmě hlavní příčinou toho, proč výsledky dlouho nepřicházely…
Celou zimní přípravu jsme pracovali na tom, abychom produkovali aktivní herní styl. Jenže z něj jsme nakonec museli ustoupit.
Vinou té řady nepodařených výsledků v přípravě?
Přesně tak. Nebyli jsme s ním úspěšní, inkasovali jsme až příliš branek. Navíc nás průběžně, když už se zdálo, že jsme na dobré cestě, zaskočily nečekané odchody. Na mysli mám Davida Karmazína a Petra Dolejše. K tomu nemoci a zranění, museli jsme nějak zareagovat.
Takže přišla sázka na „jistotu“, tedy v první řadě hra ze zabezpečené defenzivy?
Ačkoliv se hráči snažili plnit to, co jsme po nich chtěli, s odvážnou hrou jsme bohužel neměli výsledky. Proto jsme vsadili na zabezpečenou obranu s rychlými útoky po lajnách. Na to jsme měli hráče a tento styl nám také přinášel body. Nikdo se za čas nebude ptát, jak jsme záchranu dokázali. Uznávám, že náš styl příliš atraktivní pro diváky asi nebyl, ale potřebovali jsme body.
Hra o záchranu bývá náročná především na psychiku, jak se touto stránkou vaši svěřenci srovnali?
Ten tlak byl velký, všichni jsme měli stále v hlavách, že musíme. Jarní část byla náročná, ti kluci snad ani nemohli mít z fotbalu takovou radost, hrát o záchranu je pokaždé těžké, ale také nepopulární. O to více si cením, že jsme to dokázali zvládnout.
Důležitých momentů bylo během jara rozhodně více, ale to, co vás dostalo z nejhoršího, byly rozhodně nečekané, spíše šokující, výhry nad vedoucí juniorkou Zbrojovky Brno a druhým Lanžhotem. Byly výsledkem té sázky na zodpovědnou defenzivu?
Dá se říci, že ano. Klíčem k zisku rozhodně nečekaných šesti bodů z těchto dvou duelů byl disciplinovaný, bojovný, taktický, a hlavně kolektivní výkon na hranici našich možností. Nebýt některých zbytečných předchozích ztrát, mohli jsme být již tehdy zachráněni.
Poté jste sbírali body po nerozhodných výsledcích, což se tu dobu zdálo spíše jako ztráta. Nakonec se ale ukázalo, že ty nerozhodné výsledky měly svoji cenu. Zásadní byla asi ta poslední, kdy jste bod proti Pelhřimovu urvali až v úplném závěru. Souhlasíte?
V naší situaci byl každý bod důležitý, proto jsme se snažili s blížícím se závěrem hlavně neprohrávat. Těší mě, že se to ukázalo jako správná cesta.
Výhra v Polné, v kombinaci s dalšími výsledky podobně ohrožených týmů, znamenaly dvě kola před koncem ročníku záchranu. Jak velký balvan vám tehdy spadl ze srdce?
Nebudu zastírat, úleva to byla obrovská. Nemohu mluvit za hráče, ale já byl s blížícím se závěrem čím dál více napnutější. Neustále jsem propočítával možné scénáře, myslel jsem na fotbal od rána do večera. Všichni ti kluci dokázali velkou věc, já sám řadím záchranu Velkého Meziříčí v divizi nad úroveň postupu, což jsme v trenérské kariéře také zažil. Když nepostoupíte, tak v soutěži zůstáváte, ovšem sestup, to by byla fotbalová tragédie.
Ohlásil jste odchod, chcete si odpočinout. Jak budete na hráče i fanoušky ve Velkém Meziříčí vzpomínat?
Na hráče jsem hrdý, odvedli skvělou práci. Přitom nás trenéry asi museli mít plné zuby, protože jsme je ani na chvíli nenechali vydechnout. Šlapali jsme po nich hned od prvního tréninku. Pohoda byla až posledních čtrnáct dní, když už jsme byli zachráněni. Všichni bez rozdílu ale mají obrovský podíl na splnění cíle. Každý hráč byl něčím ohromně důležitý pro tým. Fanouškům bych chtěl moc a moc poděkovat za podporu. Vážím si každého, kdo fandil přímo na stadionu, ale i těch, kteří nás podporovali na dálku. Moc nám to pomohlo.
Co bude Milan Volf dělat v nejbližších týdnech?
Nyní budu trenérsky odpočívat. Rád bych absolvoval menší stáž ve druholigovém klubu a ve volném čase se budu snažit zlepšit v milovaném golfu, na který jsem neměl vůbec čas.
Kdy se plánujete vrátit do trenérského fotbalového kolotoče?
Nevím, zda se ještě někde trenérsky objevím. Zaprvé by musel být o mě zájem, dále bych trénovat níž, než do divize, nešel a navíc je Velmez mojí srdeční záležitost a jít jen tak někam trénovat bez nějakého vztahu k danému klubu, to by mě asi nebavilo. Mám jen jeden klub, který by mě dával smysl, kde bych si chtěl trénování ještě vyzkoušet. Je to takové mé tajné přání, tak třeba se ještě někdy splní. V minulosti jsem jeho nabídku s díky odmítl, čehož jsem pak poprvé za život fotbalově litoval a v současné době má trenérský post vyřešený.
Načítám tabulku ...
