Matěji, jak se stalo, že jste se ve volném přestupovém období, které letos trvalo jen prvních čtrnáct červnových dní, rozhodl pro přestup do Havlíčkova Brodu?
Oslovilo mě v závěru minulé sezony více klubů, posledních čtrnáct dní byla jednání hodně intenzivní. Nakonec jsem se ale rozhodl pro Havlíčkův Brod, teď už jen zbývá, aby detaily dořešily mezi sebou oba kluby.
Prozradíte, kdo dál o vás měl zájem?
Ze třetí ligy se mi ozvali ze Startu Brno, z Vysočiny hned čtyři divizní kluby. Pak se nějak rozkřiklo, že budu ze Ždírce odcházet a zájem projevily ještě další divizní celky z české skupiny C.
Takový zájem asi musel potěšit.
Docela mě to překvapilo, nebudu zastírat, že jsem z toho měl radost. Před nějakým půlrokem, po tom nepříjemném zranění, které jsem měl, kdy reálně hrozilo, že třeba už ani fotbal nebudu moc hrát, by mě vůbec nenapadlo, že budu něco takového řešit. Je to ale také určitý závazek a přiznám se, že mi nebylo úplně příjemně, když jsem musel ostatní celky odmítat.
Co rozhodlo pro Havlíčkův Brod?
V první řadě sportovní důvody. Po pěti letech ve Ždírci už jsem cítil, že potřebuji změnu. Do Havlíčkova Brodu to mám z domu patnáct kilometrů, tedy výborná dojezdová vzdálenost. V Brodě navíc mají silný tým, který se udržel pohromadě a ještě se doplní. Takže je tu solidní vidina toho, že sportovně bychom měli mít nějakou slušnou sílu.
Hrálo svoji roli i to, že jste v Brodě už v minulosti působil, když jste tu v letech 2014 – 2016 nastupoval také v divizi?
Určitě to pro mě bude velice rychlá aklimatizace. Od vedení až po kabinu tu spoustu lidí znám. Josef Soural mě trénoval už ve výběrech, pod současným trenérem Slovanu Martinem Slavíkem jsem hrál roky ve Ždírci, i kluky z kabiny většinou znám.
Když se člověk podívá na jména útočníků Havlíčkova Brodu, jde z toho skoro až strach…
Už jsme si s trenérem i kluky dělali srandu, že by mohl vzniknout ofenzivní trojzubec Matulka, Coufal a Vopršal. Věřím, že naše útočná síla bude značná, ale ještě nemám potvrzené, s jakými hráči a jakým stylem budeme v ofenzivě hrát.
Co ambice mužstva? Loni skončil tým pátý, přes léto posiluje…
Konkrétní cíl vytčený není, ale zázemí klubu je na divizi na velmi dobré úrovni. Já jdu do Brodu s tím, že chci hrát o nejvyšší příčky, na co to bude stačit, se teprve uvidí. Rozhodně ale nechci být alibista a tvrdit, že jdu hrát o střed tabulky.
Jak obtížné bylo loučení se Ždírcem po dlouhých pěti letech?
Bylo to těžké, ukápla i nějaká ta slzička. Klukům jsem v kabině řekl, že pro mě se tím přestupem nic nemění, budu je mít v srdci a dál se na ně budu koukat. I když se třeba při vzájemném utkání pokopeme, věřím, že si po něm podáme ruku a budeme dál kamarádi. Tohle je fotbal, na této úrovni takové situace prostě přináší, pro mě to budou zvláštní zápasy.
Bude to pro vás podobné, jako když se se v dresu Ždírce utkávali se Žďárem, kde jste předtím také působil?
Tohle bude o trošku více než proti Žďáru. Tehdy jsem totiž před příchodem do Ždírce ještě byl půlrok ve Vrchovině ve třetí lize. Tohle bude naopak dost čerstvé, protože se Ždírcem budeme hrát už v šestém kole, pro mě to bude speciální zápas. Navíc ve Ždírci jsem byl déle než ve Žďáře, pět let je dlouhá doba, mám tu spoustu kamarádů.
Na co budete z těch pěti let nejvíce vzpomínat?
Asi na moji neproměněnou penaltu v MOL Cupu, kdy jsme doma trápili druholigovou Líšeň. To byl zápas, který mám z těch pěti let nejvíce v paměti. Ale vzpomínám si na všechny zážitky ze hřiště i kabiny, zažili jsme spoustu příprav, zážitků jsou mraky. (usmívá se)
Načítám tabulku ...
