Kliknutím zvětšíte„Kdybych mohl s někým do lesa jít, v tu ránu bych šel, ale samotnému se mi nechce, pak bloudím,“ svěřuje se pan Stanislav z Českých Budějovic. „Bojím se, že se mi něco může stát nebo že se ztratím,“ vysvětluje. „Na houby bych rád s někým zkušeným vyrazil. Aby byl spolehlivý, věděl, kde je hledat a jak se v lese orientovat,“ dodává senior, který se nevzdává naděje, že někoho ještě pro tuhle houbařskou sezonu najde.
Karel Novotný je zkušeným houbařem. „Na houby chodím sám nebo s kamarády, třeba s fotografem Jardou,“ prozrazuje. „Znám paní, která musí chodit do lesa s červenou nití, protože se dokáže ztratit během pár vteřin,“ pokračuje a připouští, že pro seniory může být osamocené houbaření nebezpečné, neboť mohou zabloudit či je přepadnou zdravotní potíže.
„Ale že bych dělal někomu cizímu průvodce, to ne, leda by mě pořádně zaplatil,“ usmívá se houbař.
Další paní z veřejné skupiny komentuje spousty nalezených hub slovy: „Přeji, ale tiše závidím. Ještě jsem neměla ani jednu houbu. Nevím, zda zvládnu les, sotva lezu.“ Jiná houbařka se ihned nabízí, že jí ochotně nasbírá košík, pro který si stačí jen dojet.
Marcel Goetz z Hrdějovic, kancléř Jižních Čech pohádkových, se počátkem týdne vrátil z lesa s plným košíkem a taškou. „Radím všem, ať nosí s sebou mobil a sbírají jen houby, které znají. A ty, které neznají, ať neničí. Lesu ať vždycky poděkují a odnesou s sebou z lesa odpadky svoje i cizí,“ říká.
Z houbaření zbylo houby
Alena Urbanová z Českých Budějovic sbírala houby odmalička, a nyní, když je kvůli zdravotnímu stavu o houbaření ochuzena, na ně aspoň vzpomíná.
„V dětství jsem bydlela v okrajové části města, odkud nebylo daleko do lesa. Na houby čili maso chudých, jak říkala naše babička, se kterou jsem do lesa chodila nejčastěji. Vyrážely jsme brzy ráno, vracely se kolem oběda. Babička s plným košíkem hub, takzvaným bramborákem, já s prázdným žaludkem. Neměla jsem houby ráda, a ony zřejmě neměly rády mne; alespoň v lese se přede mnou vždycky schovávaly,“ začíná své vyprávění.
„Změna ve vztahu já a houby nastala až mnohem později, když jsme se spřátelili s rodinou hajného, žijící na hájovně uprostřed lesů. To oni tehdy přemluvili houby, aby se přede mnou neschovávaly. A jen díky nim jsem poznala, že oblíbené rčení babičky o mase chudých neplatí na všechny houby v lese. Začala jsem mít houby ráda a houbaření se mi stalo zábavou asi tak, jako je dětem hra na schovávanou. Jenže co se v mládí naučíš, ve stáří dělat nemůžeš – říká výstižně jedno úsloví. Procházky po lesních pěšinkách sice zvládne i člověk s omezenou mobilitou, ovšem z houbaření už mám právě jen to houby,“ povzdechne si žena.
Ten nejlepší relax
Houbaření, pokud ovšem houby dobře znáte a nepřivodíte si otravu, je zdraví prospěšná činnost. Když máte svá zaručená místa či štěstí, můžete se radovat ze smaženice, obalených bedel nebo si nasušit hříbky do vánočního kuby.
„Vycházka za účelem sběru hub je jeden z nejlepších relaxů nejen pro seniory,“ zdůrazňuje Tomáš Papoušek, jihočeský amatérský mykolog a fotograf hub, dlouholetý člen a bývalý předseda Mykologického klubu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, který letos oslavil osmdesátku. „Nabízí osvěžení z čistého vzduchu, lesní zeleň působí příznivě na oči, výběrem vhodného, nepříliš náročného terénu je i určitou dávkou tělocviku. Úspěšné nálezy přinášejí radostné vzrušení, a někdy potěší i závist sousedů po návratu domů, nehledě na praktický význam v podobě příspěvku do kuchyně,“ usmívá se.
„Pro seniory ale platí více než pro jiné kategorie houbařů obezřetnost při volbě terénu nebo doby vycházky. Vše je třeba přizpůsobit jejich možná už sníženým fyzickým či orientačním schopnostem, popř. zvážit nutnost doprovodu další osoby. Za velmi důležité příslušenství houbaře seniora považuji mobilní telefon, kterým je možno si zavolat pomoc, a jehož zeměpisné souřadnice je možno vyhledat v případě zabloudění,“ zdůrazňuje Papoušek s tím, že o veřejně poskytovaných službách průvodců houbařů neví.
Radek Gális
10
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
