Celobarevná publikace je určena všem čtenářům, kteří mají rádi náš kraj. V dvaatřiceti kapitolách si totiž najdou mnoho informací nejen o malíři a literátovi Otto Stritzkovi (1908 - 1986), ale i o jeho zeti Martinu Ivanu Jirousovi, jeho manželce Julianě, jakož i o Rudolfu Černém a Bedřichu Fučíkovi. Všichni ovlivnili svým dílem naši Vysočinu, všichni si zaslouží vděčnost a vzpomínku, neboť to byli lidé mimořádných hodnot.

„…Martin dojel z Prahy s modřinama. Réši se ho na to neveptávám. Von je chudák, je mi ho líto. Ale samozřejmě nemá smysl mo neco říkat, von nic neposlechne. Von si hraje na debilního jezedáka s těma pačesama a v mým starým zelenym klobóko na špagát pod bradó. ….. JZD si ho nemůže vynachválit, von dře jak magor, aby dokázal víc než může. Jeden jzd. V důch. řikal: Kdo se udře na panskym není hoden řbitova…. Dyš von holt furt chtěl trpět za národ, ale já to vods---. Mám teď na starosti dceru a obě vnučky a mně už to nejde. Právě jsem s ůspěchem přestál střídavou zimnici s průjmem.--- Zeď se nevrátil dosud, tak za chvíli tady bude zas VB. Do pr----!“

Dva Venomy dorazily v sobotu do Náměště nad Oslavou na Třebíčsku.
Z New Jersey na Vysočinu. Základna v Náměšti má další nové Venomy

Významné místo má v knize Stritzkova korespondence s Josefem Florianem, Jakubem Demlem, Janem Čepem, Bedřichem Fučíkem a jinými osobnostmi kulturního života. Jsou v ní i různá oznámení a dokumenty. Zvláštností je například parte, které si umělec vytvořil osm let před smrtí.

Nikoliv menší část je věnována svérázným Stritzkovým textům, které většinou psal foneticky, s notnou dávkou humoru a nadsázky. Tak je tomu například ve studii Jak Žižka dobýval hrad Sádek nebo v rozsáhlé reportáži Cestou ze Staré Říše do Jihlavy, která je tištěna v rukopise vůbec poprvé a doplněna půvabnými obrázky či v historce z Jemnice Kréči a sviňa. Čtenáře zaujme jistě i text Můj zatím poslední průšvih o zničení gramodesky na MNV ve Staré Říši nebo onen z Babic.

„V Babicích na faře vegetuje nějaký dědičný bacil nenávisti proti Bílkovu kříži na hřbitově. Jeho korouhve se jim už podařilo zničit, ale litinový kříž…ještě ne, ač všichni faráři, co tam byli, o to usilovali… Předválkou jednoho faráře to tak silně chytlo, že i kostelní výbor uřval k souhlasu, že kříž se prodá. Což vyhlásili. První přišel strejc Ludvík Stehlík, že kříž koupí. Ptali se ho, co dá. Třicet stříbrných… A bylo po koupi i prodeji.“

Akce Otevřené dvory a domy se konala vůbec poprvé, třebíčskou židovskou čtvrtí proudily davy lidí. Mnozí starousedlíci vůbec netušili, co se skrývá za zdmi starobylých domů.
Pohled do soukromí. Židovská čtvrť v Třebíči poprvé otevřela své domy

Nedílnou součástí knihy jsou Stritzkovy obrazy, kresby a grafiky, jakož i uvedení do díla Marie Florianové, jeho manželky, mimořádně nadané malířky, dcery Juliany Jirousové a dvou vnuček Marty a Františky.

Pomineme-li Prahu a Brno, kde Stritzko studoval, jsou s jeho životem spjaty Jaroměřice nad Rokytnou, Moravské Budějovice a Stará Říše, kde je pochován, jakož i hrad Bítov, kde pracoval mnoho let jako restaurátor nástěnných maleb.

„Bítov byl můj osud, který živil mě i rodinu.--- Velmi mě potěšilo a takřka nový život do mých žil vlilo, že restaurátorská komise--- schválila, abych pokračoval v restaurování maleb na Bítově. Ale rozhodopádně----mě popravuje a přivádí ad absurdum (česky do rejže), že mi nechcete vyplatit zálohu. Takže jsem nadobro na Huntě a ve psí.“

Otto Stritzko totiž často prožíval léta odříkání a někdy až nouze, neboť nesměl svá díla vystavovat vzhledem k tomu, že jeho syn Jakub i bratr Vilém emigrovali do SRN a Švýcarska a zetěm mu byl komunisty pronásledovaný básník Ivan Martin Jirous.

Vítání jara a vynášení Morany v Jaroměřicích nad Rokytnou.
V Jaroměřicích se loučili se zimou. Morana skončila v řece

Knihu Otto Stritzko známý i neznámý dostanete u všech dobrých knihkupců nebo přímo u autora Pavla Kryštofa Nováka v nakladatelství Motýlek v Moravských Budějovicích.

„Právě jsem doma loval neska křídlatou střelu máde in čsr. Takže je dost divná a naprosto nespo lehlivá a lítá (když ji nezapomenou namontovat křídla) jako hovnivál, bezhlavě a kamkoli Věk a práskne sebou vozem nebo voněco a výbuchne jak blázen a děsně to smrdí. Ne vím, esli mýto komise schválí voni jsou moc citliví s těma rudejma frňákama kř střelu lidodémo ví buchne… a je to také můj autoportret. Ale tajnej.

Kniha Otto Stritzko známý i neznámý byla zařazena do dvacítky nejlepších kulturních aktivit v Kraji Vysočina za rok 2023.

Chcete-li ji pomoci k lepšímu umístění, hlasujte pro ni na stránkách https://extranet.kr-vysocina.cz/zlata-jerabina/.