A to byl právě ten nástroj, se kterým jsem začal za podpory naší firmy pomáhat,“ vypráví šestnáctiletý Aleš. Ochranné štíty začal tisknout podle návodu, za pochodu si výrobu upravoval a musel vychytat různé výrobní záležitosti, aby to vše fungovalo, jak má.

Rozdali na pět set kusů štítů. Ty první zavezli do nemocnic zdravotníkům, na úřady a obcím. Začaly se pak ozývat školy, školky a mateřská centra. „Volali i jednotlivci, například prodavačky, tak těm jsem také vyrobil,“ vypráví skromně Aleš. Tiskárna jela na plné obrátky, několikrát ji musel i opravovat. Díky tomu, že ji sám skládal, věděl, co je potřeba opravit nebo vyměnit.Když Alešovi došel materiál, začal shánět nový. Nebylo to jednoduché, sklady byly vyprodané, dodací lhůty dlouhé. Oslovil Lenku Novotnou z Nového Veselí a ta mu vyšla maximálně vstříc. Do výroby a distribuce se zapojila celá rodina, i mladší dva bratři pomáhali kompletovat štíty. Táta s Alešem poté rozváželi všude tam, kam bylo třeba. Rodiče jsou na Aleše pyšní. „Byl to jeho nápad, vše si zorganizoval, nás do toho zapojil a my jsme mu rádi pomohli,“ uzavírá maminka.

EVA FRUHWIRTOVÁ