Přemýšlela jsem, jestli vůbec sdílet fotky z výletu, jestli se to v téhle době hodí, jestli mám vůbec právo se z něčeho těšit v této situaci.

Osobně jsem prostě musela vypadnout od toho všeho a na chvíli nemyslet na ty hrůzy, co se dějí. Spoustu z nás to psychicky ničí a podívat se na něco hezkého a zajímavého může být pro spoustu lidí pozitivum a vlití trochy dobré nálady a optimismu mezi všemi těmi zprávami.

Zamířila jsem do Beskyd, kde jsem navštívila například festival Ledové království v Rožnově pod Radhoštěm. Ledové sochy byly letos věnované tématu lásky ve všech možných podobách a mistru Leonardovi Da Vinci. Největším exponátem byla obří ledová socha Poslední večeře.

Nevynechala jsem ani seriálový Protějov. Ve skutečnosti Velké Karlovice - Pluskovec. Pokud jsme sledovali seriál Doktor Martin, vesnice v horách, kde se točilo, je tady. Dominantou je dřevěný barokní kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754.

Absolutně nadšená jsem byla z areálu Kyčerka. Valašská dřevěná kaple svatého Huberta je novodobou záležitostí, byla dokončena roku 2014. Uvnitř je obří vyřezávaný oltář s výjevy ze života svatého Huberta, patrona myslivců. Na verandě kaple pak obří sousoší nazvané Poslední večeře.

Ve svahu kolem kaple je pak galerie dřevěných soch v životní velikosti. Jedná se o typická valašská řemesla, hudebníky, pasáčky ovcí i velký betlém. Sochy přibývají, vznikají na dřevosochařských sympóziích.

To vše je volně přístupné pod hospodou Kyčerka u lyžařského areálu, ve Velkých Karlovicích, místní části Pluskovec.

Moje kroky vedly také do obce Bílá s malou obůrkou, smradlavým pramenem nebo dřevěným kostelem svatého Bedřicha. Zamířila jsem i na kozí farmu Zerlina u Rožnova. Nemohla jsem opomenout ani svůj oblíbený cíl.

Obvykle ráda jezdím poznávat místa, kde jsem ještě nebyla. Ovšem Pustevny patří k místům, které jsem si oblíbila tak, že se sem ráda vracím v létě i v zimě. Je tady tolik k vidění! Cesta na Radhošť kolem Radegasta, stezka v oblacích Valaška…

A hlavně stavby Dušana Jurkoviče, tzv. útulny ve stylu valašské lidové architektury Maměnka (hotel) a Libušín (jídelna). Libušín roku 2014 téměř celý shořel při obřím požáru, byla to velká kulturní tragédie. Neskutečně šikovní architekti, stavaři a řemeslníci jej ale začali stavět znovu - přesně podle jeho původní podoby. Když jsem na Pustevnách byla prvně, vznikala trámová kostra. V roce 2020 vstal Libušín z popela ve své původní kráse. Navštívila jsem i obnovený a znovu otevřený interiér - malovanou a umělecky hodnotnou jídelnu, původní fresky maloval Mikoláš Aleš.

Zdroj: Holka na vandru