„Pomůcku představují tři soubory kartonových karet v kroužkové vazbě. Co karta, to běžná situace ve zdravotnickém zařízení. Personál se třeba ptá, zda měl pacient některou z infekčních chorob. Jindy zase vysvětluje, že změří teplotu, že se bude řešit rentgen nebo měřit krevní tlak,“ říká paní učitelka Marta Jenerálová.

Listovací do ruky

Specializovaná jazyková příručka existuje například na webových stránkách ministerstva zdravotnictví. Paní Jenerálová ovšem chtěla něco „listovacího do ruky“. Hledala na internetu a zaujaly ji tři kartonové knížky, které vydali v Plzni pro zdravotnická zařízení v tamním regionu. O knížky si napsala a ochotně jí vyšli vstříc.

Budoucí ošetřovatelé se s pomůckou, která se nazývá Zdravotní jazykové a komunikační karty, seznamují v předmětu Ošetřovatelská péče, konkrétně v kapitole Základy multikulturní péče.

„Musejí znát etický kodex zdravotníka. Mimo jiné se v něm hovoří o respektu k víře a národnosti pacienta. Na ten je nutné dbát v rámci nastavených podmínek a chodu zdravotnického oddělení,“ vysvětlila Marta Jenerálová.

Vietnamci si bolest nechávají pro sebe

Z praxe ví, jak je důležité dobře komunikovat s pacienty. A jak lidé různých národností či náboženství reagují v nemocnici jinak než Češi. „Třeba Vietnamci hodně drží bolest v sobě, nedávají ji najevo, i když je jim velmi špatně. Zároveň mají hierarchii v rodině, již je dobré pochopit. Hlavní rodinná autorita promlouvá do navrženého způsobu léčby,“ zmínila. Ženy muslimského vyznání obvykle nechtějí být vyšetřeny mužem. S tím vším je potřeba počítat.

„Ukrajinci jsou nám kulturně velmi blízko. I jazyk není zas tak vzdálený, navíc se bezesporu rychle zvládnou učit česky. Přesto je vždy v začátku dobrá nějaká jazyková příručka. A ta, co nyní máme, je dobrou volbou,“ dodala Marta Jenerálová.

Hana Jakubcová