Ale nevzdáváme se ani v době, kdy musíme být uzavřeni. Ukázkou toho bylo naše „Muzejní výdajové okýnko“, které jsme připravovali v prosinci loňského roku. Představili jsme regionální autory skutečně formou nahlížení do oken, v tomto případě do přízemí zámecké budovy, kde třebíčské muzeum sídlí. V nasvícených oknech si kolemjdoucí mohli prohlédnout díla Vlastimila Tomana, Svatopluka Máchala, Boženky Kjulleněnové, Josefa Kremláčka a Viktora Nikodéma.

V měsíci lednu bylo „Muzejní výdajové okýnko“ uzavřeno, ale v únoru jsme opět otevřeli. Tentokrát představíme muzejní fond zajímavých plakátů na různé téma, z různé doby. Každý týden si můžete prohlédnout novou sadu.

Další důležitou činností muzejníků je péče o svěřené sbírky. Historie muzea sahá do 90. let 19. století. Klíčovým impulsem byla Národopisná výstava českoslovanská, která se konala v roce 1895 v Praze. Český a moravský venkov se na ni připravoval krajinskými výstavami. Ke shromažďování předmětů docházelo rovněž na Třebíčsku, před odesláním předmětů do Prahy, byly vystaveny v říjnu 1894 ve dvoraně Národního domu. Po ukončení výstavy byly vrácené exponáty, které byly v Praze oceněny bronzovou medailí, prozatímně uloženy ve starém chudobinci. A teď již zbýval jen krok k založení muzejního spolku.

Ten „krok“ ale trval celé čtyři roky. Po letech usilovného snažení byly 6. května 1898 schváleny c. k. moravským místodržitelstvím v Brně stanovy Musejního spolku v Třebíči. Tehdy čítaly „musejní sbírky“ stovky předmětů, nyní eviduje muzeum přes 170 000 evidenčních čísel. Je nabíledni, že vše vystavit nemůžeme, proto je sbírkový fond uložen v muzejním depozitáři na Kosmákově ulici.

Odborní pracovníci, kurátoři, pravidelně kontrolují klimatické podmínky, uložení předmětů, inventarizují. Právě inventarizace není jen kontrola počtu, ale především stavu předmětů, na jehož základě se vybírají ke konzervaci či k restaurování. Konzervátorskou činnost provádí muzeum vlastními prostředky (máme velice šikovného konzervátora), ale při nutnosti větších zásahů, zadáváme restaurování odborníkům na daný materiál.

V roce 2020 byl mimo jiné restaurován sedací set z pozůstalosti Vítězslava Nezvala, který získalo muzeum do sbírek v roce 2017 jako dar z Brna Žabovřesek. Právě na této adrese trávili Nezvalovi rodiče svůj důchodový věk a jejich syn je tam často navštěvoval. Set představuje thonetové křesílko s ratanovým výpletem a dřevěný stolek se skleněnou deskou. Restaurátor křeslo demontoval, odstranil poškozený výplet a nahradil ho novým, který napatinoval lazurovacím nitrolakem. Celý postup byl samozřejmě složitější, ale nechci se pouštět do technických detailů. Dokonce jsme i uvažovali, že prosezený či prošlápnutý výplet opravovat nebudeme, byl prý poškozen samotným Nezvalem, ale nakonec zvítězila varianta opravy a výsledek práce restaurátorů si budete moci (snad již brzy) prohlédnout ve stálé muzejní expozici.

V loňském roce jsme nechali restaurovat i podmalby na skle a hedvábný talit, který byl vystaven na zámku v části Člověk vzývající. Na základě doporučení restaurátorky se již dlouhodobě prezentovat nebude a bude nahrazen jiným, nesbírkovým, talitem. Finančně se na tomto náročném restaurování podílí Ministerstvo kultury ČR prostřednictvím dotačního programu.

V roce 2021 bychom rádi s pomocí tohoto dotačního titulu zrenovovali část papírového betlému Františka a Václava Hartmannových z první poloviny 19. století.

Božena Kabelíková, Muzeum Vysočiny Třebíč