Karel Makovička se narodil v roce 1949 v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde dodnes žije. Po absolvování gymnázia v Moravských Budějovicích vystudoval Pedagogikou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Od mládí se věnoval sportu, hudbě a výtvarné činnosti a tyto své záliby uplatnil i jako učitel tělesné, hudební a výtvarné výchovy. Zálibu v hudbě předává dnes dál prostřednictvím hudebního kroužku „Brnkáčci“, jehož členy jsou kytaristé a zpěváci, žáci Základní školy Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou. Ve výtvarné činnosti zvítězilo u Karla Makovičky jednoznačně fotografování. A protože se rozhodl tuto svoji zálibu rozvíjet a zdokonalovat se v ní, navštěvoval různé fotografické kroužky a kluby v Jaroměřicích nad Rokytnou, Moravských Budějovicích a v Třebíči a účastnil se celé řady výstav a soutěží.

Výstavu Toulky naším časoprostorem, slavnostně otevřenou ve čtvrtek 9. ledna, tvoří soubor fotografií, které rozdělil autor do dvou částí.

Výstava Anny Vršecké ve vstupní hale dukovanské elektrárny.
OBRAZEM: Malířka vystavuje barevné chladicí věže

Snímky první části pochází z období 60. a 70. let minulého století, kdy se fotilo zcela běžně černobíle na film. Zpracování černobílé fotografie bylo složité a hlavně časově náročné. Film se musel nejdřív vyvolat, vybrané snímky exponovat přes zvětšovák na fotografický papír a vyvolat v temné komoře ve vývojce a ustalovači, poté následovalo jejich sušení a závěrečné leštění. I v černobílé fotografii, stejně jako ve fotografii barevné, platilo tehdy a platí i dnes „být ve správnou chvíli na správném místě“. To správné místo našel Karel Makovička například u přehrady Dalešice pod Kramolínem, v Beskydech, v Praze. Ale víc než kde jinde je ve fotografii velmi důležitá schopnost vnímání a využití světla a stínů a nejrůznějších odlesků a také schopnost představivosti a do jisté míry i empatie.

Barevné fotografie druhé části výstavy byly pořízeny v současnosti digitální technikou. Na výstavě jsou ke zhlédnutí reálné snímky bez dnes tak moderních a oblíbených úprav a abstraktního vidění, které se slovy autora snaží poukázat na půvab a krásy našeho okolí. Najdeme mezi nimi konkrétní místa, konkrétní stavby, konkrétní prostory.

Zajímavé povídání s projekcí fotografií si přišlo poslechnout na 60 zájemců o cestování drsnou i panenskou přírodou ostrova Island.
Beseda Jana Suchardy o islandských „nej“ zaplnila sál do posledního místa

Fotografie Karla Makovičky zachycují většinou už známé pohledy na jaroměřický barokní zámek a zámecký park s jeho sochařskou výzdobou a řekou Rokytnou, protékající zámeckou zahradou. Autora výstavy upoutala především lávka přes řeku Rokytnou v parku. Vytvořil cyklus pod názvem „Ještě jsem“ a zachytil v něm v celkových pohledech starý a léty už zprohýbaný dřevěný most přes řeku. Jeho detailní snímky přibližují krásu starého a popraskaného, kovovými prvky spojovaného, dřeva. Zprohýbané linie mostu jsou v kontrastu s rovnými liniemi statické zámecké stavby, tato skutečnost byla jedním z motivů při pořizování snímků.

K vidění jsou na výstavě fotografie i dalších jaroměřických památek a staveb mimo zámecký areál. Pozornému návštěvníkovi neuniknou ani snímky kaktusů před vchodem do kaple sv. Kateřiny.

Optimistická fotografická výstava s řadou výtvarných fotografií, opěvující ve své druhé části památky města Jaroměřicích nad Rokytnou, je přístupná veřejnosti ve výstavních prostorách Špitálu v běžných otevíracích hodinách až do 28. února.

Jana Hobzová