Dovolená pro začínající dobrodruhy? Magický Island nabídne nevšední zážitek

S kamarádkou Lucií jsme sehraná cestovatelská dvojka. Spojuje nás zájem o stejné cíle, značná řidičská vytrvalost, talent pro tvoření expedičního plánu za pochodu i schopnost zcela se nadchnout pro nápady, vyřčené polovážně nad skleničkou vína, a dotáhnout je do zdárného konce. Společně jsme autíčkem z půjčovny projely Izrael, za dva týdny v obytné dodávce jsme uviděly snad všechny národní parky amerického západu a podnikly zběsilou jízdu automobilem Citroën 2CV z Prahy do Gdaňsku a zpátky.

Ráj pro turisty i cyklisty. Dovolenou v Saalbach Hinterglemmu si užijí všichni

Není to nic světoborného, ale ke standardní dámské jízdě na řecké pláži s drinkem v ruce jsme se zatím také nepropracovaly. Umíme se hecnout, dodat si odvahy k nějakému tomu dobrodružnějšímu výstřelku, ale zároveň včas zapojit rozum a vzájemně se odradit od střemhlavých nápadů. Většinou.

Za písní severu

Island s naší cestovatelskou filozofií dokonale ladil: Civilizovaná země s dnes už veškerým zázemím pro zhýčkaného turistu, kde ale nemusíte celý den potkat živou duši, zato můžete zažít i nějaké to (mnohdy neplánované) dobrodružství. I sněhovou vánicí nebo nespoutanou horskou pustinou ale vždycky nakonec dojedete k benzince, do kempu, hotelu… zkrátka do bezpečí. Pokud tedy nepodceníte počasí nebo nepřeceníte sebe.

I z těchto důvodů volíme návštěvu mimo zimní období. Když o půl jedné ráno dosedáme na ranvej v Keflavíku, mám na paměti spíš praktické otázky: Aby motorkářský bágl, v němž jsme odbavily teplé oblečení a spacáky, nepřijel po pásu otevřený, a hlavně – aby zítra nebyly problémy s autem. Naše dobrodružství začalo totiž těsně před odjezdem, kdy jsme zjistily, že společnost, u níž jsme si rezervovaly obytnou dodávku, mezitím přestala existovat. Našly jsme tedy narychlo jinou, zřejmě poslední volnou na celém ostrově.

Když sedíme ve „svém“ Nissanu NV200 a na palubním displeji sledujeme instruktážní video, předávající turistovi základní penzum znalostí o řízení a chování se v zemi ohně a ledu, máme radost, že nás osud nakonec zavál do kanceláře solidní půjčovny, jejíž zaměstnanci s námi budou v případě potřeby nonstop v kontaktu prostřednictvím tabletu. To se hned za tím dobrodružstvím vyráží lépe. Po zralé úvaze nad meteorologickými mapami se na okružní cestu vydáváme po směru hodinových ručiček. Naší první štací je tedy poklidný Reykjavík, na který nám bohatě stačí jeden den, během nějž stihneme město prochodit křížem krážem, pořídit z mnoha úhlů snímky místní dominanty, moderního kostela Hallgrímskirkja, a ochutnat první z řady smažených ryb.

Výprava mezi ploutve

Od města jsme si ale přijely spíše odpočinout, takže hned druhý den prcháme z Reykjavíku do přírody. Nissan ukusuje kilometry okružní cesty Hringvegur až paranoidně pomalu – pokuty tady nejsou nízké, a v zemi, kde předpisy všichni dodržují s rezervou a kde ve vězení sedí ani ne 200 lidí, nechceme riskovat pokutu.

Zell am See: Čtyři sta kilometrů z kopce

Naším prvním cílem je poloostrov Snæfellsnes se stejnojmenným národním parkem a také „utajenou“ pláží Ytri Tunga. Místo jsem si předem vytipovala na satelitní mapě, ale nebyla jsem sama: informace o tulení pláži podal Google i několika americkým turistům. Spolu s nimi se pak brodíme odlivem po kotní- ky v ledové mělčině na kamenitý ostrůvek. Přece to nevzdáme, když už jsme tady. Tuleně pozorujeme z bezpečné vzdálenosti, cestou zpět ale někteří ploutvonožci zvědavě připlouvají blíž.

Voda se stihla trošku zvednout, takže k autu dorážíme v po kolena mokrých, prosolených kalhotách. Stálo to za to, aspoň z mého pohledu.
Souputnictví oplatím kamarádce o pár dnů později v severním městě Húsavík, odkud s ní vyplouvám nespolehlivě vyhlížejícím dřevěným škunerem na pozorování velryb.

Tříhodinová plavba Severním ledovým oceánem v mohutných rybářských skafandrech, při níž naše těžce pokoušené žaludky závidí neohroženě pobíhajícím Američanům s foťáčky, nakonec přináší své ovoce – na pravoboku sice nevyskočí z hladiny obří plejtvák nebo keporkak, ale spatřujeme v této lokalitě poměrně vzácné samce kosatek. Od průvodce pak dostáváme hrnek poctivé horké čokolády a skořicového šneka, jídlo, které se postupně stane symbolem celé naší cesty.

Voda, oheň, lázeň

Island se nazývá zemí ohně a ledu. Je ale i zemí vody a zeleně. Mechově zelené impozantní hory působí jako z fantasy krajiny (není divu, že si vrchol Kirkjufell zahrál ve Hře o trůny) a vodopády jsou tady doslova na každém kroku. A to do té míry, že zhruba od poloviny cesty naše počáteční nadšení z padající vody mírně vyprchalo: „Zase nějaký vodopád! Hm, pěkný!“ Nejimpozantnější byl Goðafoss, „vodopád bohů“, vzdálený jen čtyřicet kilometrů od oblíbeného výletního jezera Mývatn.

Malebnou vodní plochu v ledovcové kotlině obklopuje černá sopečná krajina s geotermálními prameny, kde jsme zcela propadly fenoménu horkých lázní v kombinaci s drsným severským větrem a sklenkou vína, které se navzdory vysoké spotřební dani na alkohol pije v přírodních lázních ve velkém.

Od návštěvy horkých jezírek s mléčně bílou vodou, obklopených minimalistickou architekturou, jsme příští trasu plánovaly s ohledem na lokace dalších geotermálních lázní. Navštívily jsme jich několik, a kromě Mývatn Nature Baths nás nadchla obligátní Modrá laguna (mimochodem, ideální místo na trávení časového okna před odletem) a také moderní lázně Vök.

V posledně jmenovaných jsme se stavily cestou do Seyðisfjörðuru, městečka známého jako přístaviště trajektu z Dánska, i pro svůj bohémský nádech. Kdo na vlastní oči neviděl nejbarevnější městečko Islandu s duhovým chodníkem ke kostelu, nejedl zde v hotelu Aldan a nevyfotil se u toho, měl by si smazat účet na instagramu. Já jsem si tady ukojila svou žízeň po malebné severské architektuře. Island je totiž jinak plný domů z orezlého vlnitého plechu, na pohled depresivních, ale dobře chráněných proti všem živlům.

Po bouři záře

Z živlů je třeba mít respekt. Pro mě byla největší hrozbou zima – na rozdíl od mojí mámy, která před cestou neustále mluvila o „té sopce“ (na mysli měla vulkán Fagradalsfjall, jehož láva při naší návštěvě už ovšem jen lehce doutnala). Počasí nám ale poměrně přálo a rozhodně to nebylo nic, co by se nedalo zvládnout pomocí jedné péřovky, goretexové bundy a kvalitních pohorek.

Silný vítr, k němuž se vyplatí parkovat čelem a vylézat raději jen posuvnými dveřmi auta, nás překvapil až při cestě jihem ostrova, kde oceánský vítr strhával kamení z útesu nad silnicí, kterou policie uzavřela. Protože ale všechno má svůj smysl, díky této neplánované zastávce v městě Djúpivogur jsme spatřily polární záři. Takovou jemnou, nenápadnou, ale byla tam. Na cestu k ledovcové laguně Jökúlsárlón, jednomu z největších divů Islandu, jsme tak vyrážely sice o den později, ale o zážitek bohatší.

S časovou rezervou je při cestě kolem Islandu třeba počítat. Na obrovské jezero, formované táním ledovce Vatnajökull, by se ale dalo dívat klidně i ty tři dny, se kterými jsme počítaly navíc. Vyhnal nás až hlad, zima a sice nadšení, ale o to hlučnější američtí a asijští turisté, vyznávající filozofii, že nejkrásnější pohled na svět je skrze displej mobilu. Pořád nám ale zbývá dost času a nadšení vidět ještě něco – pro mnohé to hlavní.

Rakouské Stubai v sevření třítisícovek. Lyžuje se tu až do června

Takzvaný zlatý okruh, který na třech stech kilometrech nabízí esenci všeho, co chce turista na Islandu vidět, „dáváme“ za den a půl. Magický vodopád Gullfoss, národní park Þingvellir, geotermální teplá řeka Reykjadalur, ale především Geysir – lokalita, která dala jméno všem gejzírům světa. Impozantní vodní sloupec gejzíru Strokkur mohou turisté obdivovat každých 10 až 15 minut, jako na objednávku. Jako celá naše dovolená na Islandu.

Jen na čtyři dny? Proč ne!

Pobyt v zemi ohně a ledu může být, jakýkoli si ho budete přát. Zimní období je tady sice spíš pro fajnšmekry a ostřílenější cestovatele, pokud sem ale vyrazíte na jaře, v létě nebo zkraje podzimu, můžete díky vlivu Golfského proudu očekávat spíše mírné klima.

Ve středu ostrova najdete množství tras pro offroadová vozidla, dobrodružství v pusté divočině i malebné treky. Okružní cesta nabízí možnost vidět celý ostrov a téměř všechny jeho přírodní ikony z pohodlí osobáku nebo obytného auta.

A pokud vám někdo říkal, že Island není zemí pro pohodový prodloužený víkend, pošlete ho na čtyři dny do Reykjavíku, na Zlatý okruh a do lázní Blue Lagoon a pak s ním tu diskuzi otevřete znovu…