Kliknutím zvětšíteZáklad dřevěných staveb je stejný jako u zděných. Musí mít pořádné základy, které unesou celou konstrukci domu. A tady se dostáváme k první výhodě dřevostaveb – jsou lehké. Lehké znamená, že základy nemusí být tak robustní jako u zděných domů, je dokonce možné stavět třeba na pilotech. Výrazně se tak ušetří. Avšak stejně jako u zděných staveb i tady musí být základy izolovány před chladem a vodou. Dokonce ještě pečlivěji, protože voda v dřevěné konstrukci znamená nevratné problémy.
Dřevo ve stěnách
Pojďme se podívat blíž na dřevo. Jde o materiál přírodní, teplý, s nízkým přestupem tepla a snadno opracovatelný. Není však pevný a statický, neustále pracuje. Jeho vlhkostní dilatace je poměrně výrazná, takže se s tím musí počítat při konstrukci domu. Třeba u srubů už výrobci počítají i s dilatacemi, které při sedání zabraňují poškození oken či dveří. Využívají se různé druhy dřeva – od smrkového přes tvrdší bukové až po exotičtější druhy, jako jsou cedry apod.
Lidé často argumentují jeho hořlavostí. Nemůžeme zakrýt, že dřevo hořlavé je, ovšem moderní technologie se s tím dokážou vypořádat. Všechny dřevostavby musí splňovat už ve stadiu projektové dokumentace požárně projektové normy. V rámci posouzení stavební konstrukce musí být prokázáno, že požární odolnost navržené konstrukce je vyšší nebo alespoň stejná, než je požadováno požární legislativou. U masivních dřevostaveb se třeba počítá s tím, že dřevo na povrchu zuhelnatí a vytvoří tak vlastní protipožární brzdu. Skládané konstrukce jsou zase většinou opláštěny nehořlavými materiály (sádrokarton apod.) a samotné konstrukce jsou impregnovány nejen proti plísním a cizopasníkům, ale i proti ohni.
Konstrukce na výběr
U dřevostaveb se dnes využívají různé druhy stavebních konstrukcí. Základní je tzv. trámková, kdy se z dřevěných trámů vytvoří rám stavební konstrukce a mezi tyto trámy se pak vkládají vrstvy izolací, které se zvenčí opláští. Nepoužívají se tu však polystyrenové tepelné izolace, více se hodí minerální vata, která se dá mezi trámky vmáčknout.
Další konstrukcí, která se hojně využívá, je stavba z předpřipravených prefabrikátů. Jde především o konstrukce domů typizovaných staveb nebo domů s využitím křížově lepených dřevěných dílců (CLT panely). Celé stěny se připraví ve velkých halách, a to včetně instalací a zateplení, a na stavbu se dovezou vcelku. Pak se pomocí jeřábu usadí na své místo. Výhodou této varianty je přesnost stavby a extrémní rychlost. Celý dům je možné na připravených základech složit během několika týdnů, a to včetně střechy či oken.
A nakonec bychom neměli zapomenout na sruby a roubenky, tedy domy z kusového masivního materiálu skládaného k sobě. Tyto domy mají u nás velkou tradici a jsou velmi oblíbené.
Co do dřevostaveb?
Všechny moderní domy by dnes měly být (a v budoucnu budou muset být) optimalizovány na pasivní nebo nulový standard při nakládání s energiemi. Tomu odpovídá i vybavení domu.
Smrk jedničkou
Není dřevo jako dřevo – které je ideální pro moderní dřevostavby? Obvykle se používají takzvané KVH profily (z německého konstruktionvollholz, tj. masivní konstrukční dřevo) z jehličnatého dřeva, převážně smrku.
Ten sice rozhodně nepatří mezi nejodolnější dřeviny, ale není k tomu ani důvod – pro běžně statické podmínky dřevostaveb plně dostačuje a navíc kraluje cenou i dostupností.
Alternativu představuje borovice, která je ale smolnatější. KVH profily jsou čtyřstranně hoblované a mají sražené hrany. Délkovým nastavováním jednotlivých profilů pomocí zubovitého spoje lze dosahovat až 16 metrů. Profily jsou technicky vysušeny na vlhkost 15 ± 3 %. Tato hodnota je v průběhu výroby trvale kontrolována. Při uvedené vlhkosti je dřevo přirozeně chráněno proti napadení dřevokaznými škůdci. Nejmenší dodávané průřezy KVH profilů jsou 40 x 60, resp. 60 x 60 mm, nejpoužívanější pak trámy o délce hrany 60–160 mm.
Z jiných dřevin stojí za zmínku ještě cedr, který se ale používá spíše pro tesařské a truhlářské konstrukce, žlutý cedr se pak používá pro fasádní obklady. Zde vynikne jeho vysoká odolnost proti povětrnostním vlivům, počítat ale musíme s poměrně vysokou cenou.
Dřevostavby by už dnes měli projektanti navrhovat s ekologickým vytápěním, tedy s plynovými kondenzačními kotli, tepelnými čerpadly a solárními panely. S velkou výhodou tu lze využívat i vytápění elektřinou, protože tím odpadají spalinové cesty a složité rozvody. Ovšem i dřevostavby v pasivním standardu musí řešit vzduchotěsnost obálky. Proto je třeba řešit komplexně případné instalace krbů, kamen nebo kotlů na tuhá paliva, které odebírají z interiéru vzduch a do zaizolovaného domu také dodávají až příliš tepla.
Přesto se dnes nemusíme u dřevostaveb vyhýbat prakticky žádným druhům vytápění. Naopak by se měl investor zaměřit na takové věci, jako jsou rekuperace tepla. Tímto systémem se dají výrazně snížit tepelné ztráty a ušetřit za energie. Ovšem dřevostavba má svá specifika, a tak by měly být specifické i výměníky. Ty by měly vyměňovat nejen teplo, ale také vlhkost, aby prostředí uvnitř nebylo příliš suché. Takzvané entalpické výměníky dokážou udržet vhodnou vlhkost vzduchu, která je vhodná jak pro lidi, tak i dřevo, které nebude vysychat a praskat.
Okna a střecha
Před nepříznivými vnějšími podmínkami chrání dům nejen stěny, ale i okna a střecha. Ani zde není třeba se nějak omezovat. Na střechu lze položit vše – od asfaltových šindelů až po betonové tašky. Stejně tak i do okenních otvorů. Ovšem je pravdou, že instalovat plastová okna do roubenky je pomalu na žalobu. Do dřevostavby se tak hodí hlavně opět dřevěný materiál na oknech, který sice co do trvanlivosti nedosahuje kvalit plastu, ale moderní materiály už při vhodné údržbě znamenají životnost v řádech mnoha desítek let. Kdo chce jejich životnost ještě zvýšit, může dnes využít nabídek profilů zvenčí opláštěných například hliníkem.
Pojďme se ale vrátit ke stěnám a jejich konstrukční skladbě. Ta je u každého výrobce trochu jiná, nejčastěji ale je obložena deskovým materiálem na bázi dřeva (dřevotřískové desky apod.), z vnější strany pak další vrstvou zateplení a omítkou či obkladem. Výhodou tohoto principu je maximální využití tloušťky stěny pro tepelný izolant a z toho plynoucí perfektní tepelněizolační vlastnosti.
Z vnitřní strany je rošt zaklopen sádrokartonovou deskou, v případě difuzně uzavřené konstrukce je pod ní parozábrana, která brání průniku vlhkosti z interiéru do konstrukce. Pokud je parozábrana opatřená pokovenou vrstvou, dokáže reflexí vracet část sálavého tepla zpět do interiéru. Ovšem je tu ještě druhý princip – tzv. difuzně otevřená skladba. Ta vlastně reguluje vlhkost pomocí vhodně navržené skladby souvrství, bez speciálních fólií. Pro příklad může mít stěna tuto skladbu: z interiéru sádrovláknitá deska – parobrzda – nosný dřevěný rám – tepelná izolace – dřevovláknitá izolace – dřevěný záklop.
Opravdu ekologicky
Když tu píšeme o ekologickém dřevu, musíme nutně vzpomenout i skutečně ekologické stavitelství, tedy například dřevostavby s využitím izolací za slámy, konopných desek, ovčí vlny apod. Nejde o žádné bláznivé nápady ekologických aktivistů, ale o staletími osvědčené postupy, na které jsme v průběhu let zapomněli. Stlačená sláma má vynikající tepelněizolační vlastnosti, skvěle reguluje vlhkost v interiéru (ve spolupráci s hliněnými omítkami) a je nehořlavá. Myší se také nemusíte bát, protože díky síle stlačení se dovnitř žádný hlodavec neprohryže. Navíc jde o materiál levný, ekologický a dostupný.
Většina dřevostaveb se staví z panelů, ale není to jediná možnost
KONSTRUKCE RÁMOVÁ STAVENIŠTNÍ
Na stavbě je na základové desce smontován nejprve masivní dřevěný nosný rošt, který je vyplněn tepelnou izolací a následně opláštěn. Vzhledem k tomu, že se jedná o suchý proces výstavby, je možné ji provádět i v zimním období. Kompletace stavby nevyžaduje použití těžké mechanizace. Opláštění se provádí z pevnostně odolných a zdravotně nezávadných sádrovláknitých desek. Je možné aplikovat vnitřní hliněné omítky, které zlepšují mikroklima a vzhled interiéru. Díky vysoké flexibilitě konstrukce lze snadno reagovat v podstatě na jakékoliv individuální požadavky.
KONSTRUKCE PREFABRIKOVANÁ PANELOVÁ
Asi nejoblíbenější typ dřevostaveb. Jedná se o dokonale propracovaný stavebnicový systém, díky kterému se dosahuje mimořádné rychlosti výstavby. Jednotlivé stěny stavby se vyrábějí v krytých halách ve formě panelů. Výroba v halách naprosto eliminuje negativní povětrnostní vlivy, které by se negativně podílely na jejich kvalitě. Prověřený a pečlivě kontrolovaný výrobní postup zabezpečuje dokonalou bezchybnost. Jde o mimořádně kvalitní certifikované výrobky. Panely jsou už osazeny okny, dveřmi, jsou opatřeny omítkou a mají hotové i technické rozvody. Z výroby jsou potom panely dováženy na stavbu, kde jsou smontovány. Výstavbu prefabrikovaných panelových dřevostaveb lze s trochou nadsázky přirovnat k velké dokonalé skládačce či stavebnici. Jednotlivé panely jsou spojeny pomocí speciálních vložených profilů a kotev. I v tomto případě se spojení obejde zcela bez mokrého procesu a výstavba není limitována nízkými teplotami.
ROUBENKY
Roubení je dřevěná konstrukce sestávající z trámů pokládaných na sebe ve vodorovném směru. V zásadě se provádí kladením neopracovaných kmenů nebo hraněných či polohraněných trámů na sebe ve vodorovném směru. Trámy bývají z jehličnatého (nejčastěji smrkového) dřeva. V případě historických staveb se na spodní trám používalo dubové dřevo, neboť je oproti smrkovému dřevu pevnější a odolnější vůči povětrnostním podmínkám. Moderní roubenky ale tak trochu klamou tělem – jedná se v podstatě opět o sendvič. Důvod? Zvýšení tepelněizolačních schopností stavby. Tepelný odpor samotného trámu totiž nedostačuje současným požadavkům, proto se využívají konstrukce sendvičové, kdy nosnou část tvoří masivní trámy, které jsou z vnější strany doplněné tepelnou izolací a zaklopené fasádními profily, které perfektně imitují masivní trámoví.
SRUBY
Srub je dřevěná stavba vybudovaná z vodorovně kladených, v rozích pomocí dlabů překřížených trámů. Oproti roubenkám je většinou trámoví nehraněné, takže sruby mají svoji nezaměnitelnou rustikální atmosféru. Ovšem pozor! Ta obvykle příliš „neladí“ s příměstskou architekturou, takže pokud uvažujete o srubu, mějte na paměti architektonický kontext. Tzv. kanadská technologie se vyznačuje použitím kulatin jako hlavního stavebního prvku. Kmeny jsou pouze zbaveny kůry a poté jsou již připraveny k opracování. Tento způsob výstavby si žádá velkou zručnost a přesnost zpracování. Tzv. norská technologie se zase vyznačuje použitím ze dvou stran opracovaných klád, tzv. prizem. Povrch vnitřních a venkovních stěn je proto rovný. Norský způsob se vyznačuje použitím „norského spoje“. Jeho jedinečnost spočívá v tom, že při usazování a vysychání domu, které je nevyhnutelné i u vysušeného dřeva, se do sebe prvky rohových spojů díky vlastní hmotnosti zaklíní.
HRÁZDĚNÉ STAVBY
Nesmírně stará technologie, která se u nás začala objevovat koncem 15. století. Jedná se o kombinování dřevěných nosných trámů s výplňovým zdivem. V moderním stavebnictví tento způsob výstavby v podstatě už místo nemá, nicméně jeho princip můžeme vystopovat i dnes u některých staveb. Jedná se o domy využívající nosnou konstrukci tvořenou lepenými smrkovými trámy a nosníky spojenými ocelovými svorníky do stabilní kostry. Konstrukce má sendvičový charakter, takže obsahuje i tepelněizolační segmenty. Plochy fasády jsou pak vyplněny velkoplošným izolačním trojsklem nebo difuzně otevřenou sendvičovou stěnou. Nosný rošt je na fasádě přiznán a propůjčuje stavbě nezaměnitelnou podobu.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
