Irena Obermannová (1962)
* spisovatelka a scénáristka
* Napsala řadu úspěšných románů, některé zpracovala do filmové podoby.
* Výběr z bibliografie: Frekvence tygra, Divnovlásky, Deník šílené milenky, Láska jako Řím, Tajná kniha, Dopisy Kafkovi

O jeho ženě jsem však, přiznávám, neslyšela, i když i ona podepsala chartu a chovala se vlastně statečněji než její partner. Nyní také Daňa vydala svoji zpověď, rovněž otevřenou a razantně svou. 

Jedná se o knížku v nejlepším slova smyslu kacířskou. Patrik Oředník napsal ve svém Antialkoránu, že pilířem moderní evropské demokracie není jen svoboda slova, ale rovnou svoboda rouhání.

Toto tvrzení bych si dovolila ještě doplnit: Některým evropským společnostem totiž stále nedochází, že pojem rouhání se vztahuje i na obrazoborectví v genderovém slova smyslu, neboli, že rouhat se mohou a mají dokonce i ženy.

Knížka Dani Horákové je dalším zásadním příspěvkem do bolavé debaty o géniích našich současných dějin, o právu na jejich pravdivé zobrazování a odhalování i poněkud horších stránek jejich charakteru. Horákové výpověď boří tabu o mužských vzorech minulého století nejenom razantně, ale i s otiskem své hluboké vzdělanosti, čímž je její knížka hůře napadnutelná jakožto „ženské stěžování si na nevěrné chlapy“.

Horáková například pojala kapitolu o tom, nakolik jsou muži ovládáni (rozuměj posedlí) obdivem ke svému přirození jako rozbor Durerova nahého autoportrétu. Právě způsob, jakým autorka kloubí „vysoké“ s „nízkým“ nebo řekněme intelektuální s ženským je dechberoucí.

Všechny hrdiny a génie, kteří potřebovali ke své tvorbě maminku, děvku, pečovatelku i Pannu Mariu v jednom, dokáže obnažit s nevídanou hloubkou a pravdivostí. Přirovnává je k Černému vojákovi Boženy Němcové, kvůli kterému se Viktorka pomátla na rozumu.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Daňa Horáková  promlouvá za všechny ženy, které za svým Černým vojákem šly světa kraj, i když byl smrtelně nebezpečný. Promlouvá za ty, které na oltář lásky k rozervaným géniům pokládaly samy sebe. A že jich bylo.

Zdá se, že fenomén génia, který hodně pil, hodně žil, hodně miloval a hodně znamenal, nepřežil rok dva tisíce. Myslím, že je to dobrá i špatná zpráva v jednom.  Protože jejich charisma v nějakém slova smyslu chybí. Podobně jako chybí poezie, donquijotství a kouzlo zaplivaných hospod plných prokletých básníků. Ale třeba to nevadí, nevím. Někdy se mi po tom zasteskne.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.