Řekněme, co od státu chceme

Pátek přinesl několik povzbudivých sdělení.

Vedle hladkého schvalování koaliční dohody v orgánech jednotlivých vládních subjektů k nim patří zlepšení zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana, který promluvil k národu prostřednictvím rozhlasových vln. Uvedl, že se cítí normálně a je připraven plnit své povinnosti. Konkrétně zmínil jmenování Petra Fialy premiérem.

To je po všech stránkách výborná zpráva. Senát a Poslanecká sněmovna se nebudou muset zatěžovat debatou o aktivaci ústavního článku 66 o dočasném přenesení pravomocí hlavy státu na ostatní vysoké státní představitele. Fakt, že Miloš Zeman po rozhovorus Andrejem Babišem nehodlá nic protahovat, ale v souladu s reálnou sněmovní většinou předá moc Pet-ru Fialovi a jeho týmu, je důležitý pro celou zemi.

Piráti přes palubu?

Dosluhující vláda už nemá potřebnou motivaci k řešení palčivých problémů jak v souvislostis pandemií, tak se zdražováním energií. Nová sestava by se měla ujmout otěží co nejdříve.

Prezident, který překvapivě vyjádřil sympatie k ODS, samozřejmě může mít připomínky k jednotlivým ministrům, především k nominantovi Pirátů na šéfa zahraničí Janu Lipavskému. Ten nemá pro výkon funkce potřebné vzdělání ani zkušenosti. Projít by ale mohlz jednoho prostého důvodu, a tím je jméno Tomáše Pojara, člena programového týmu ODS pro zahraniční otázky.

Prorektor CEVRO Institutu by se měl stát prvním poradcem pro národní bezpečnost a člověkem, jenž bude mít mimořádně silné slovo především u premiéra. Pojar je bývalým velvyslanecem v Izraelia v tomto punktu si bude se Zemanem plně rozumět. Na letošní červnové bezpečnostní konferenci ve sněmovně například uvedl: „Naše výjimečné vztahy s Izraelem nám otvírají dveře do Washingtonu.“ Je také zastáncem jasného vymezení zahraničněpolitických priorit a pěstování nadstandardních vztahůs Německem, USA a Polskem.A prosazuje plnění závazku dvouprocentních armádních výdajů.

Hlavní vládní úkol bude podle mě v odpovědi na otázku, co od kabinetu, respektive od státu, lidé očekávají. Ač se to zdá prosté, málokterý z premiérů se po tom pídil. Ba co hůř, netuší to ani většina voličů. Pokud stále platí Fialova dávná vize vrátit Českou republiku mezi deset nejrozvinutějších zemí světa, musí tento záměr přetavitv pár nezpochybnitelných bodů.

Osmnáct. Není to moc?

V tomto ohledu je příslibem hlavně budoucí ministr průmyslua obchodu Věslav Michalik (STAN), který přesně ví, co je třeba udělat, aby se naše země nepotácela na chvostu Evropy: „Ten směr není určen tím, co si myslí Michalik, Bartoš, Rakušan nebo ekonomové, ale světovými trendy, které rámují ekonomické prostředí, v němž se pohybujeme. Jsou jimi nové technologie, genetika, biotechnologie, biomedicína, digitalizace, 3D tisk. Do zmíněných oborů musejí jít významné investice, aby nám svět neutekl. Je třeba podněcovat nejen státní, ale především soukromé investice, protože ty se chovají efektivně,“ řekl v květnovém rozhovoru pro Deník. Přidáme-li akcent na budování vysokorychlostních železnic, digitalizaci a pročištění právní džungle i agend státních úřadů, je na čem stavět.

Naděje mohou být spojoványi s tandemem Petr Gazdík a Robert Plaga na ministerstvu školství, který by mohl učinit velký krok kupředu v modernizaci českého vzdělávacího systému. Potěšitelné je, že nové osazenstvo Strakovy akademie nehodlá rezignovat na výzvy spojené s ochranou klimatu a životního prostředí obecně, a to včetně přípravy infrastruktury pro elektromobilitu.
Prubířským kamenem bude, zda pětikoalice naplní slib na krocení veřejného dluhu při závazku nezvyšovat daně. A pochopitelně obecně akceptovaná důchodová reforma.