Z nouze jsme se nevyhrabali a bez výjimečných opatření se neobejdeme. Řekněme, že to, co je dnes nařízení, by bylo pouhým doporučením. Velká většina lidí by to respektovala.

Jenže jiní ne. Jejich symbolem může být bývalý prezident, jenž se vecpal do chumlu s rouškou hrdinně schumlanou pod bradou. Proč, ví jen Bůh.

Na covid už umřelo skoro sedm tisíc lidí. To je solidní město. A pokud někdo drze říká, že byli většinou starší, nenaslouchejme mu. Cožpak má život osmdesátiletého člověka menší cenu než třicetiletého? A není úžasný rozdíl, žijete- li osmdesát pět nebo osmdesát osm let? To je celý vesmír.

Vláda nese vinu na tom, že pandemie zasáhla Česko s takovou silou. Nepochopitelně prováhala konec léta a začátek podzimu. To už je součástí dějin.

Teď se snaží chyby napravit, i když někteří ministři si pořád zbytečně pouštějí ústa na špacír. Přes pár paradoxů a nedomyšleností systém PES působí rozumně.

Podobně i pomalé a opatrné uvolňování. Možná by mohlo být ještě pomalejší. Pár dnů se to všechno dá vydržet, jen když bude epidemie zkrocena. Svobodu lidí tu neomezuje nouzový stav nebo zvůle politiků, nýbrž zabijácká nemoc, před kterou se musíme chránit