Křivoklátsko si národní park zaslouží

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková měla 9. května oznámit záměr vyhlásit na Křivoklátsku národní park. Nestalo se tak – ne snad, protože bychom zjistili, že je to špatný nápad, ale protože slyšíme volání představitelů obcí na území budoucího národního parku. Říkám budoucího, jelikož nadále usilujeme o to, aby nový národní park vznikl. Starostové chtěli, aby se debaty vedly s vedením, které si obyvatelé zvolí v podzimních komunálních volbách. Tento požadavek byl z našeho pohledu logický a oprávněný, tedy se paní ministryně rozhodla mu vyhovět.

Diskuse o Národním parku Křivoklátsko zvedla vlnu emocí. Tak vysoká intenzita odporu nás upřímně překvapila. Zakládání národních parků je ale vždycky emotivní záležitostí. Vzpomeňme, jaké emoce budila problematika lesních těžeb na Šumavě. Do veřejného prostoru se ale bohužel dostává řada nepřesných a zavádějících informací, kvůli nim jsou někteří obyvatelé obcí na Křivoklátsku možná vystrašení. Chtěl bych ujistit, že se pro ně po zřízení národního parku prakticky nic nezmění. Křivoklátsko je dnes chráněnou krajinou oblastí – restrikce už tedy již existují a jejich rozsah zůstane prakticky totožný.

Proč jsme přesvědčeni, že by se Křivoklátsko mělo stát národním parkem? Předně protože jde o nejucelenější a z přírodovědeckého pohledu nejvýznamnější oblast nížinných a pahorkatinných lesů uvnitř našeho území. Vyznačuje se jedinečnou biodiverzitou, přirozeně se v něm vyskytují stovky více či méně ohrožených živočišných i rostlinných druhů. Nejeden z nich je přitom veden i v červených seznamech druhů, kterým hrozí vyhynutí. Křivoklátsko má proto obrovský potenciál z hlediska vědeckého výzkumu – což nabývá na důležitosti zejména s ohledem na budoucí generace. Díky statutu národního parku bude možné studovat přirozený vývoj přírody i životní cykly zde žijících druhů. To ale na druhou stranu neznamená, že se z Křivoklátska stane nějaká uzavřená zóna, do které nesmí vstoupit ani noha.

Když jedna a jedna nejsou dvě

Často se setkáváme s argumentem, že vyhlášení národního parku ochromí české hospodářství. Osobně věřím, že Česká republika je vyspělým státem, který si může dovolit nehospodařit na 1,5 % svého území. Protože to je podíl, který dnes všechny národní parky dohromady zabírají. Je důležité zdůraznit, že národní park se automaticky nerovná žádné hospodářství. To platí v takzvaných „bezzásahových zónách“ – a ty představují pouhých 0,5 % rozlohy státu.

Některých profesí se status národního parku určitě dotkne, ale spíše v ideové rovině. Myslivost bude realizovat správa národního parku a hlavním cílem bude dostat stav zvěře do rovnováhy s lesem a bezlesím. To je bohužel jeden z problémů, který trápí všechny lesní i zemědělské hospodáře, v celé naší zemi. Hlavní prioritou nebude zisk z těžby dřeva. Myslivost ani těžba dřeva ale z Křivoklátska nezmizí. Pro každý národní park jsou to standartní nástroje, které jsou aktivně využívány.

Zdroj: Deník

Závěrem chci připomenout, že se nebavíme o nějakém vrchnostenském rozhodnutí, které bychom „upekli“ na chodbách ministerstva, jak občas v debatách se starosty zaznívá. Koalice SPOLU s tímto programovým bodem zvítězila ve volbách do Poslanecké sněmovny, cíl vyhlásit na Křivoklátsku národní park je nyní pevnou součástí vládního prohlášení. I další strany včetně opozice měly tento bod ve svém programu. Krajské zastupitelstvo, již před parlamentními volbami přijalo usnesení, ve kterém zřízení národního parku vítá. Požadavek obstál před voliči ve všeobecných a demokratických volbách. A poslední slovo budou mít obě komory Parlamentu ČR a prezident, protože národní park se vyhlašuje zákonem, a ne rozhodnutím úředníků.  S tím na paměti budeme na Křivoklátsku na podzim pokračovat v diskusích a vysvětlování tohoto záměru s nově zvolenými představiteli tamních obcí.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.