Od roku 2014 se díky nim desetitisíce matek a otců v ČR mohly vrátit do práce s vědomím, že o jejich potomky je dobře postaráno. Mluvím o dětských skupinách, které už sedmý rok fungují právě díky unijním dotacím (jde o 9 800 korun na jedno místo měsíčně). Každá pomoc ale někdy končí, tato konkrétně příští rok. Stát se tudíž musí postarat o to, jak výpadek nahradit.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) to vzala z gruntu a předložila návrh zákona, podle něhož mají dětské skupiny nahradit jesle. Už z toho je patrné, že půjde výlučně o službu pro caparty do tří let věku. A to je právě zásadní problém. V menších obcích zkrátka není k dispozici školka, kam by starší kluci a děvčátka mohli chodit. „Poptávka na zařazení do skupiny o 300 procent převyšuje nabídku, rodiče jí dávají přednost před školkou, naši předškoláci jsou perfektně připraveni,“ říká například starostka Morkůvek Brigita Petrášová.

Klaus junior ztratil energii. Ale ta se může vrátit

Proč tedy nesmyslně chceme měnit něco, co funguje a vyhovuje všem, tedy kromě zaťatých úředníků, kteří jsou přesvědčeni, že bez výchovných plánů, bodování standardů kvality a kvalifikovaného personálu z robátek vyrostou členové pouličních gangů? Jen připomínám, že zatímco ve skupinách, jichž je v ČR zhruba tisícovka, bývá maximálně dvanáct dětí, ve třídách MŠ je jich běžně dvojnásobek.

Poslanci o jeslích definitivně rozhodnou v dubnu. Snad jim dojde, že víra v konání dobra se někdy může změnit v pravý opak.