Na nákup F-35 není vhodná doba

České letectvo dostává prakticky od rozpadu společného státu jednu ránu za druhou. Následovníci letců z bitvy o Británii museli skousnout radikální redukci letového parku, dočasné zkracování výcviku a řadu provizorií, která po českém způsobu trvala celá desetiletí. Nyní se naše letectvo mělo nadechnout s příchodem nových strojů.

Páteřním typem našeho letectva se stal v 60. letech na dlouho slavný MiG-21. Nejslavnější delta byla posledním stíhacím typem našeho letectva, který bylo možno nakoupit v masovém měřítku, i za železnou oponou totiž ceny letecké techniky vzrostly natolik, že bylo nutné začít snižovat počty pořizovaných letounů. Jako první na to doplatily „Bedny“ (MiG-23), objednané v Sovětském svazu na konci roku 1976, když už bylo jasné, že předchozí typy začínají v konkurenci nové západní techniky rychle ztrácet.

Labutí písní sovětských stíhacích konstrukcí na československých letištích se pak o více než dekádu později stal MiG-29, kterého stihlo být v průběhu roku 1989 dodáno 20 kusů, po nichž byly další objednávky zrušeny. Sametová revoluce tak zastihla československé letectvo vyzbrojené pěti hlavními typy. MiG-21 a MiG-23 několika různých verzí, ryze stíhacím MiG-29, stíhacím-bombardovacím Su-22M4 a letounem Su-25 pro přímou leteckou podporu.

Americká superletadla znovu vítězí v Evropě. Zájem o ně má řada zemí

Po skončení Studené války nastala doba razantních škrtů v obranných rozpočtech, s nimiž souviselo snižování počtů bojové techniky na obou stranách někdejší železné opony. Československé letectvo mělo situaci o to horší, že se také muselo vyrovnat s blížícím se rozpadem společného státu, který přinesl dělení letecké techniky v poměru 2:1. Výjimku z dohod mezi českou a slovenskou stranou tvořily stroje MiG-23, které zůstaly všechny v Čechách, zatímco nejvýkonnější MiG-29 byl rozdělen v poměru 1:1 a každá část bývalé federace si tak ponechala deset strojů.

Vysoké náklady na provoz flotily letounů MiG-23 v novém českém letectvu vedly v roce 1993 k rozhodnutí vyřazení starších verzí BN a MF. O rok později je mimo službu následovalo také všech deset českých MiGů-29, které byly v rámci dodnes kritizovaného obchodu vyměněny za jedenáct polských transportních vrtulníků W-3A. Když pak později skončily i MiGy-23ML, páteřním typem našeho letectva se paradoxně podruhé v historii stal MiG-21.

V dubnu 1995 se vláda Václava Klause zavázala odebrat 72 kusů podzvukových bitevních letounů L-159 ALCA, vyvíjených od roku 1992 v Aeru Vodochody na základě úspěšných typů L-39 Albatros a L-59 Super Albatros. Již v té době ale bylo zřejmé, že bude brzy nutné rozhodnout také o budoucnosti nadzvukového letectva, postaveného kolem bezmála čtyřicet let staré „nejslavnější delty“.

Gripen. A co dál?

O tom, že bude nutné pořídit vzdušným silám nový typ, rozhodla Klausova vláda ještě v roce 1997. Po několika letech debat o tom, zda se České republice vůbec vyplatí vlastnit nadzvukové letectvo, pak výběrové řízení na nový páteřní bojový letoun vyhlásila vláda Miloše Zemana na začátku roku 2001. Průběh tendru, jeho zrušení kvůli povodním, a následná jednání o levnějších variantách není třeba připomínat, vše je dnes dostatečně známo. Špidlova vláda každopádně na konci roku 2003 rozhodla o tom, že Česká republika přímo od Švédska pronajme na deset let čtrnáct strojů JAS 39 Gripen, dvanáct jednomístných a dva dvoumístné.

Bojová ikona F-14: Jak to bylo se zrodem nejslavnějšího amerického letounu

Po dvojím prodloužení smlouvy je tu čas, kdy je nutné rozhodnout se, jak s letectvem dál. Hlasy, které před dvaceti lety volaly po zrušení nadzvukového letectva, chválabohu ustaly, války v Gruzii, na Krymu, Donbasu a naposledy ničivá válka mezi Ruskem a Ukrajinou nám znovu dokázaly, že umět si efektivně ochránit vlastní vzdušný prostor, je i ve třetí dekádě 21. století jedním ze základních pilířů nezávislosti každého státu.

Když jsme spolu s dalšími vojenskými analytiky v předchozích letech přemítali, jaké typy by mohly Gripen na českém nebi po roce 2029, kdy končí jejich pronájem, nahradit, zmiňovaly se nejčastěji americké letouny F-16, francouzské letouny Rafale, evropské Eurofighter Typhoon. Dlouhé roky se ani neuvažovalo o tom, že bychom si mohli byť jen „sáhnout“ na supermoderní letadla 5. generace F-35.

V posledních zhruba dvou letech se narativ změnil, a kromě nezbytného navýšení počtu provozovaných strojů na alespoň 24, na kterém se shodovali všichni relevantní odborníci, se začalo otevřeně mluvit také o letadlech 5. generace F-35. Přesto bylo překvapením, když vláda, v níž drží ministerstvo obrany prostřednictvím Jany Černochové ODS, zcela odignorovala současného dodavatele ze Švédska a bez jakýchkoli jednání s ním začala vyjednávat přímo s Američany.

50 miliard stačit nebude

F-35 je bez diskuzí nejvýkonnější letoun, který lze na současném zbrojím trhu pořídit. Zařazuje ho řada zemí NATO, o jeho výkonech není nutné spekulovat. Nese nejsilnější motor, který byl kdy do jednomístné stíhačky nainstalován, a unikátní set avioniky dává pilotovi doposud nevídané bojové možnosti. To vše ve „stealth“ hávu, který je obtížné zaměřit konvenčním radiolokátorem.

Stroj má však také svoje problémy. Zejména žíznivá pohonná jednotka, nadstandardní požadavky americké vlády na zabezpečení provozu letadel a řada pokročilých systémů, okolo kterých je nutné chodit po špičkách, zapříčinily obrovské provozní náklady, nesouměřitelné s čímkoli, co doposud musela letectva vynakládat. S těmito potížemi se přitom potýkají všechny země, které F-35 zavádějí. Dva největší uživatelé typu - USA i Velká Británie - dokonce museli významně omezit počty objednávaných kusů. U Britů jde o zkrácení o 114 letadel, u Američanů jdou škrty do stovek.

Rusko hrozí sestřelováním satelitů. Prostředky na to vyvíjí už od 60. let

Problémy jsou s nedostatkem náhradních dílů zejména na problematické motory, procenta neletuschopných strojů jsou zpravidla o dost vyšší, než na co jsou západní letectva zvyklá. Zmínit je nutné také pořizovací cenu. Byť i tu se podařilo od prvních sérií snížit, zatímco čtrnáct gripenů pronajímáme za zhruba dvě miliardy ročně, z posledních tendrů v Polsku či Finsku vyplývá, že sama jedna jediná F-35 stojí až tři a půl miliardy.

Jen na nákupu tedy mluvíme o obchodu za dobrých sto miliard (částka 48-52 miliard, kterou poslancům předalo ministerstvo obrany, je zjevně chybná), kterými veškeré placení teprve začne. Střízlivé odhady mluví o tom, že provoz flotily F-35 během celé její životnosti nás vyjde na zhruba 340 miliard korun. Životnost F-35 až do 70. let tohoto století je jednoznačně největší devízou tohoto moderního typu.

Je ale nutné zdůraznit, že existují letectva (např. maďarské), která letouny 5. generace ve strategických dokumentech označila za prozatím nevyzrálé, a jakkoli proti tomuto názoru hovoří stovky dodaných F-35, např. právě Maďaři pátou generaci přeskočí a počkají si na letouny, které právě vznikají v rámci projektů NGAD (USA), Tempest (Velká Británie, Itálie, Švédsko) nebo FCAS (Francie, Německo, Španělsko). Případně se později poohlédnou např. do Koreje, kde vzniká slibný letoun KF-21.

F-35? Raději ne

Ačkoli jsem jako vojenský analytik dlouholetým příznivcem co nejambicióznější modernizace našeho letectva, jak co do počtu kusů, tak co do kvality nakupovaných letounů, a jakkoli Ukrajina právě bojuje s Ruskem i za naši svobodu, musíme brát při modernizaci letectva v potaz i vlivy, které sami piloti nezavinili a nemohli je nijak ovlivnit. Mluvím samozřejmě o stamiliardových dluzích, chaosu na světových burzách s energiemi, rekordním zvyšování cen a bohužel také doposud omezených úspěších vlády při boji s těmito problémy, velmi jemně řečeno. Proč bychom tedy nyní neměli nakupovat F-35?

Američané chystají letoun nové generace. Vzhled je přísně střeženým tajemstvím

Nechť pro začátek jasně zazní, že jestli si někdo zaslouží investice, je to armáda, letectvo nevyjímaje. Přáslavičtí tankisté jezdí se zastaralým šrotem, piloti z Čáslavi trhají rekordy, když s pouhými čtrnácti gripeny v jednu chvíli strážili vzdušný prostor čtyř zemí najednou.

Zdroj: DeníkStejně jako v roce 2002, kdy se Českou republikou prohnaly ničivé povodně, je tu však opět vyšší moc, která nutně mění priority. Řekněme si bez obalu, že na nákup čtyřiadvaceti kusů F-35 a jejich nákladný provoz budeme mít jen za předpokladu, že si na ně stát půjčí na finančních trzích, a to ve chvíli, kdy se náš dluh zvyšuje každý rok o tři sta miliard, které budeme za pár let nuceni krvavě splácet. Penzistům se budou snižovat důchody, omezí se počet policistů, zkrátí se podpora nemocných i lidí bez práce, krátit se budou peníze na školství, vědu, zkrátka na všechno, co si vzpomenete. V takovém okamžiku uspořádat největší nákup v historii státu, je nerozum.

Jedním ze základních prvků rozvoje naší armády je tzv. „odezdikezdizmus“. V jednu chvíli máme velké plány, které nestačí vejít v platnost a už se v nich z různých důvodů dějí změny. Ještě před čtyřmi pěti lety by nikdo netipoval, že ministerstvo obrany bude vůbec uvažovat o nákupu letounů F-35. To jasně dokládá fakt, že jde o nesystematický nákup. Např. Finsko se na nové letouny připravuje řadu let. Upravilo základny, vytvořilo nová velitelská centra, vyřešilo tankování ve vzduchu, atd. U nás si vrabci cvrlikají na střeše ministerstva obrany, že rozhodnutí o F-35 padlo zejména pod vlivem tlaku z NATO, nikoli z vlastní vůle a dlouhodobé koncepce.

Levnějším řešením je modernizace 

Pořiďme k v současné době provozovaným letounům dalších čtrnáct až dvaadvacet kusů (např. Švédsko má ve skladech tři desítky zbrusu nových strojů C/D připravených pro export) a nechme provést jejich důkladnou modernizaci MLU, „Middle Life Upgrade“, kterou má již výrobce připravenou. Letouny dostanou nové výkonné radiolokátory, přilbové zaměřovače, do letounů budou integrována infračervená čidla a součásti systému elektronického boje Arexis, který verze C/D přebírají z verze E pro Brazílii. Modernizuje se motor, kterému se zvýší výkon až o 15 procent, a co je nejdůležitější, zvýší se spektrum nesené výzbroje. Naše gripeny by tak mohly nést např. pokročilé protiletadlové rakety Meteor a IRIS-T nebo moderní protizemní výzbroj.

Investujme pak do náboru nových pilotů a jejich výcviku. Nechť mají vyšší nálety, ideálně ve spolupráci s německým, polským a v první řadě slovenským letectvem. Rozšiřme spektrum nesené výzbroje a kvalitně vycvičme české piloty k jejich používání, ideálně ve spolupráci s letouny L-159.

Válka ve Vietnamu přinesla Sovětům stíhačky F-5. Dostaly se až do Československa

V tomto módu můžeme fungovat bez problémů dalších deset dvanáct let. A pozor, nepůjde o provizorium, o jakousi z nouze ctnost, to nikoli. Zvýší se počet letadel i pilotů, armáda začne intenzivně cvičit s novými druhy munice, intenzivněji využívat průzkumné a zaměřovací kontejnery, cvičit operace za podpory nebo naopak proti dronům. Zkrátka se budou po všech stránkách rozšiřovat schopnosti našeho letectva.

Převzetí současných, přikoupení nových letounů a modernizace celé flotily nás může stát do 20 miliard korun, na rozdíl od 100 miliard na nákup a dalších 240 za provoz F-35. Mezitím nechť je připraven profesionální tendr finského stylu, který kolem roku 2035 přinese českému letectvu nový letoun - náhradu. V té době už snad bude Česká republika mít největší ekonomické potíže za sebou.

Nikdo pak nebude moci říci, že si politici kupují hračky za stovky miliard z veřejných rozpočtů v době, kdy lidé doma musejí obracet každou korunu.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.