Kromě paranoiků, kteří si vážně myslí, že covid je prostředek, aby nás Bill Gates očipoval, jsou i soudní lidé, kteří volají po rychlejším uvolnění. Hospodští a hoteliéři, kteří možná zítra zavřou nadobro. Herci a muzikanti, kteří zasedli k pokladnám nebo rozvážejí jídlo, aby měli na jídlo sami.

Zákazník supermarketu musí mít kolem sebe patnáct čtverečních metrů. Proč by nemohla stejná pravidla platit pro prodejnu knih, obuvi či elektroniky? Tenhle argument zní logicky až neprůstřelně.

Obchodníci a jejich dodavatelé strádají bez vlastního zavinění. Účet by měli poslat vládě, která se v létě a počátkem podzimu chovala šíleně: jako by epidemie nebyla. Strádání však má smysl. Bojujeme proti viru středověkým způsobem. Jediné, co zatím umíme, je omezit společenské kontakty a nosit roušky. Jídlo si lidé nakoupit musí, boty a knížky mohou o pár dní odložit. Bude méně setkání.

Když bude všechno dobře, za měsíc (ano za pouhý měsíc) dorazí do země první vakcíny. To už není středověká zbraň proti covidu. To je inteligentní střela jedenadvacátého století. Existuje reálná šance, že koronavirus zcela porazí nebo aspoň zkrotí.

Do té doby neumíme dělat nic jiného než se bránit primitivně a vydržet. Stojí to za to. Počet lidí, které zabil covid, je už teď děsivý a pořád stoupá. Zavřené obchody pomáhají zachraňovat životy. A stát se musí, podtrhuji, musí postarat o to, aby podnikatelé nepřišli o živobytí.