Tenhle slušivý outfit, který mu narychlo spíchli Babišovi píáristi, novopečený ministr odložil na nejbližší věšák, který se mu postavil ve Strakově akademii do cesty. To když se zamotal do své první velké lži – totiž že nepodepsal to, co ve skutečnosti podepsal. A nebyla to zrovna maličkost. Blatného podpis kdysi přistál pod peticí Milionu chvilek, kde se psalo o tom, že je nepřijatelné, aby naší zemi vládl estébák Babiš. Tentýž estébák Babiš, který pak Blatného vylovil z anonymity šedé zóny a udělal z něj ostře sledovaného ministra.

Autor je spisovatel, scénárista a textař

Doktor Blatný nikdy uspokojivě nevysvětlil, proč přijal nabídku od člověka, kterého měl dosud za ďábla. Možná propadl iluzi, že je opravdu odborník, bez nějž se tahle země neobejde. Možná si myslel, že to bude jen krátký taneček přes dvě pekla a potom se neumazaný od mouru vrátí ke klinické praxi.

 

Boj s koronavirem: musíme znát úmysly nepřítele

Jenže to skončilo pekelnou covidovou party, kde tanečník Blatný našňupaný kokainem moci za užaslého přihlížení těch, co ho kdysi měli v úctě, křepčí s ďáblem a arogantně pořvává na adresu plebejců, kteří se nedostali dovnitř: „Lidi chcou jít pít a chcou jít k řece a my jim v tom musíme zabránit!“

Je otázka, jestli po tom všem, co Blatný na vládním covidovém večírku natropil, získá ještě někdy zpátky reputaci skromného, špičkového lékaře. Namočil se až do příliš mnoha průserů (tohle slovo nedávno on sám použil, a tak se ho ani my nebojme) a některé z nich dokonce způsobil. Systém PES, kterým se neřídí ani jeho tvůrci. Zmatečné rozkazy ohledně strategie očkování. Absence jakýchkoli plánů nebo zatajování plánů skutečných (všechny promořit!). Neochota číst a interpretovat statistická data. Tragická komunikace s obyvatelstvem, novináři, podřízenými i nezávislými odborníky.

A v poslední době návaly poraženectví střídané vzteklým vyhrožováním široké veřejnosti. Tohle všechno Blatného usvědčilo jako neschopného manažera a lídra bez charismatu, který se pustil do hry, na niž nemá.

Řídit stát dá fušku. Dbejme na to

Vybavuje se mi pasáž ze Sinkiewiczova románu Quo vadis, kde „malého člověka“ Chilóna přizvou na party do VIP lóže gladiátorské arény a tam ho konfrontují s hrůzami, na nichž se – byť nepřímo – podílel. Chilónova vina spočívala v tom, že chtěl být jen tak trochu užitečný a „poctivě“ nahlásil pár nepřátel Říma. Místo odměny se povinně musel dívat na krvavá jatka a vyslechnout od císařova arbitra elegance sžíravá slova: „Bohové tě stvořili jako zlodějíčka, jenže z tebe se stal démon.“

Kokain moci je opojný. Jan Blatný, nešťastný tanečník přizvaný na vládní covidovou party, už si zřejmě nepřipouští to, co tušil, než začal křepčit s ďáblem: za rozbřesku ďábel Babiš celou sebranku vypakuje na ulici s kocovinou, pár drobnými v peněžence, uválenými kabáty z ostudy a zničenou pověstí. Blatného nevyjímaje.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.